Den v muzeu.

Před dvě sta třiceti dvěma lety vytvořili naši praprapraotcové na tomto kontinentu zárodek nového narodu(new nation is emphasized in that speech), koncepcovaný v svobodě a oddaný na záležitost, v který jsou všichni muže vytvořený stejně. Ted' se zabýváme velikou občanskou válkou, zkoušení zda ten narod, nebo jakýkoliv narod tak koncepcovaný, může dlouho potrvat. Sešli jsme se dnes na velkém bojišti té války. Přišli jsme sem, abychom odhalili čast' toho pole jako místo poslední odpočinku pro ty, který tady vypustili své život, aby ten narod asi žíl dál.

Svět si sotva všimne, ani si na to dlouho vzpomínat, co tady dnes říkáme, ale nikdy nezapomene, co tady tihle vojáci udělali.

Můj jediné šance je, abych se vydal na milost soudu. Asi se mě zželí.
Přeju si, aby tento byl spravedlivější než poslední soud.
Kdy jsi v mé kůži, potom mě můžeš posoudit, ale ne dřív.

 

*
"položili své životy" or "vypustili své duše"
**
"poslední soud" = doomsday

 

Ahoj tam v Středni Evropě.
Přál jsem si, aby se mu mě zželel, ale marně.
Zpět v celu jen mohu snít o lepší dny.
Je vidět, že podle nich ne všichni jsou stvořeni rovni.
Věř mi, nechceš být v mé kůže.

Tyhle jsou slova Kaiser Wilhelm druhý v roce devatenáctset čtrnáct.
'Bůh mě vytvořil, abych vladl světu. Bída pro ně, kteri se mne snaží bránit.
Japonsko napadlo Manchuria a Italsko napadlo Ethiopia. Byl to předvěst druhé světové války.
Hitler řekl Chamberlainovi, že chce jen Sudetenland. 'To je v Evropě můj poslední územní požadavek.'
Chamberlan se vrátil a prohlasil, 'Mám v svých rukou papír, podepsány mnou a Herrem Hitlerem. Jde o naše přání, v které nikdy se naším národům již vedeme války.' Poslechl jsem jeho řeč, a řekl jsem si, že jsou to určitě prázdá slova.
V záři, devatenáctset třicet devět sedmdesat německé divize stali na hranice s Polskou. Pakt o neotočeni s Hitlerem je polib smrti.

Slépěje despotů konečně zmize, je to svoboda, která bude trvat.
Velky bratr se na nás dívá.

 

Tady, uprostřed ničého, je jediný místo, kde cítím jako jsem bezpeční.

Daleko od lidi, kteří říkají věci jako 'Beda těm, kteří se mi snaží zabránit.'
Raději bych hral hru šachu. Nikdo se v té nikdy nebole.

Či šlépěje jsou to, jsem se zeptal sám sebe. Nepoznám je. Myslel jsem si, že já jsem jediný duše tady. Tohle je záhada.
Neukažám se ale, dokud nejsem si jistý, že nesjou nepřátelé.
Viděl jsem také stopy, které vedli do lesa, ale jě poznám. Ty jsou moje stopy, které jsem nechal včera.
Panebože, je mi zima. Neni to snadné být za jízdy.

 

*
"kde se cítím bezpečně"
"kde se cítím v bezpečí"
in Slovak
"poznám" (SK) = "znám (CZ) both imperfective
"poznám" (CZ) "perfective"

 

Ve hře šachy se nikdo nikdy nezraní. No, asi se jeji pocit zraní.

Být na útěku není snadný. Pořád se musím odhližet. Nikdy se cítím bezpečně.

 

Zapomněl jsem tohle.
Slíbit je jasný, dodržet slib, to je co ma skutečny cenu. Nechal jsem za sebou mnoho rozbité slibu. Někdy naše šipy nedosáhnou čín, na který míříme. Ručičky hodin nemohou ale být otočené zpět. Nemohu změnit muž, který jsem jednou byl, jen se mohu snažit být dnes nejlepší osoba co umím.

 

Slibit nestačí, dodržet slib, to je důkaz, že myslíš, co mluvíš.

Dalkový cestující vlak od Polska narazil v patek do propadaného mostu blízko vychodní městička Studenky.
Pořádatelé řekli, že aspoň šest lidi bylo zabité a třináct bylo zraněné,
Časty mostu, který byl tehdy ve výstavbě padli na drahu, když se vlak blížil.

Vzbudil jsem se krutě z hlubokého spánku, kdy jsem si narazil prst. Jsem známý náměsicník. Občas se nacházím stání před ledničce. Zřejmě dostávám hlad během noci. Pokud nesním o jidlo, sním o lezení na Matterhorn. Byl jsem jednou dobrým horolezecem.
Jednoho dne, dřiv než umřu, lezím naje zas. Možna se me příště zželí hoře, a dovolí, abych se dostal na vrcholu.
Lezet na horu je jako hrát šachy. Musíš mít plán, očekávat to neočekávané a být trlavý.
Dostat se na vrchol je jako mát koněm. Zvítězit nad protivenstvím.
Být nekde, kde málo lidských slépěji předtím bylo, je užasný cít. Je to skutečný cít úspěchu.

Tasil jsem nůž a dotýkel jsem jeho ostrý čekel. Pokud mě nepřestá pronásledovat, bude po něj.

 

*
nákladní vlak = googds train
osobní vlak = train, commuter
rychlík = fast train, express

**
sní o jídle a dokud něco nesní není s ní řeč 8)
***
you seem to be rather dangerous 8)

 

Ahoj v Praze
Prečetl jsem si něco smutného v novinách. Zpravy úváděli, že v pátek dálkový rychlík z Polska narazil blizko městečka Studénky do propadlého mostu. Nejméně šest lidi bylo zabito a třináct bylo zraněno.
Zřejmě cásti mostu, který byl v opravě, spadly na dráhu a vlak se neměl čas zastavit.

Lézt na horu a dostat vrchol, kde bylo předtím málo lidských šlélějí, je jeden z nelepších pocitů v světě. Ti kteří se to podaří, budou cítit skutečný pocit ůspěchu.
Až přiletáme v Brně půjdeme hned do hotelu a přípravíme si na nazítřejši výstup Matterhornu. Pokud se nas zželi těmu působivému vrcholu, zanecháme tam malou vlajku svého národu. Nikdy jsme nevylezl takový vrchol, tak bude to skutečná výzva a dobrodružství.

 

Vypadal z mlhy jako anděl. Co tady delá, myslel jsem si, mezi tímhle uličnice a odpadem. Sem nepatří.
Je jasné, že tady je uplně z svého místa. Řídil jsem tyhle necistné ulice jako taxikář víc než patnáct let a nikdy jsem tady nic dobrého neviděl. Viděl jsem tady ty nejhorší z nejhoršío. Chodí tímhle ulice ty nejhorší překlady lidských tvořů, jaké existují, ty zbytky ubohých životů, ale je to svět, který znám, a znám tyhle ulice dobře. Proto vím, že sem nepatří.
Díval jsem se na ni na zpatečním zrcadle. Seděla tam jako ztracená královna. Vypadala smutně a daléko z domovu.
Začal mrholit.
'Kam jedete?'
'Vezmi mě, prosím, někam, kamkoli, kromě sem', a začala plakat..
Vyjel jsem do ulice a po pár minut, řekl jsem, slečno, prosím, potřebuji nějaký osud.
Zeptala se, jak se jmenujete?
'David.'
'Vypadáate znamě. Poznali jsme se?'
Ne, slečno, to bych určitě nezapomněl.'

 

Kdyby všichni ukazali ostatnim obyčejný slušnost, svět by byl lepši místo.

Je to dlouhá cesta domu z mlynu, neuvědomuje si někdo pořád na to, kdo jde za něm.
On byl ten, kdo to udělal. Byl jsem svědkem a on musí žít zbytek svého zivotu s tím na svém svědomí. Je to těžké břemeno. Až do konec svého dnu, ponese s sebou co udělal. Ted' jde po města a snaží se opravit, nebo se nejmenší omlouva za, ty věci, které udělal. Je změněný muž. Snaží se polepšit, opravit své duše(redeem himself) Jeho duše je zjižveny, ale žádny muž není za nápravou.
Touži po dny, když měl čisté svědomí ale co se stalo, nemůže být odestat.

Včera to vypadalo jako kdyby všechny moje problémy byly tak daleko.
Ted' to vypadá jako kdyby tady bily a tady zůstají,
Věřím ve včera.
Proč musela odejit, nevím. Ted' toužím po včera.