Pokracuji dál s pošetilým přiběhem Lev, který leže vedle beránky, se dívá na zpivající žebrák. Opice, kteři tančí na streše, se směji mravečníkovi, který mluví sám se sebou. Pštrosicí honí pštros přes dvůr a ryby létaji po obloze. Celý bláznivý pohled je nohama vzhůru. Vidí Duke totéž, věrny to přitel, který mi leží u nohy, co vidím já, ptám se sám sebe. Co si asi myslí, co si skutečný vidí. Jsme asi oba blázen. Vyprávím-li ženě o tomhle, určitě si pomyslí o mně, že jsem blázen, že jsem ztratil můj mysl. Mám pocit, že si tohle nezopakuji nikomu.
Musel jsem se dnes smát, když v obchodu, jsem viděl stěžující smolář říká unavané prodavačce, že nemá rád stěžování ale..... Předpokládám, že si nemohl pomoci. Ve studeném tmavém pokoji Král, mluví nahlas se svou novou nevěstou. Miluj mi! Žádám to! Král jsem já! Královna mu odpoví, ''Je mi jedno, že jste Král, a propadla bych se raději na mistě do pekla než abych vám kdy milovala. Dobře už vím, že jste hrozného obluda, a vím, že ošklivý osud na me čeká, ale nikdy vám nebudu milovat, ani během tísic letů. Můžeš se mně snažit přinutit, jestli chceš, ale se vám jen budu smát. Dej mi pokoj obludu! Aby čert vám vzal! Nejraději bych, že jste mrtvý.'' Hradový hlídač keple u velké obrovské hnědé dřevené dveře.
Ještě nespíš? Životný mužský rod.. to je můj nepřitel. Klidný lev leži vedle zpivajícího beránka, když opice vysoko na střeše tančí s tančijícího žebráka. Opice, který visí v stromě, se smejí mravenečníkovi a rybám. Nikdy neviděli takové zmatené věc. Povím-li ženě o tomhle, bude myslet, že jsem ztratil svůj rozum. Nezopakuji tomhle nikomu. Nechci, že se nikdy o mně pomyslí, že jsem blázen. Už upadla na Floridu tma, a netopýry honí hmyzý.
To me rozesmalo kdyz jsem vcera v obchode za rohem videl smolar, ktery st stezuje ubohe prodavacce. rekl ji, ze nectel si stezovat ale...... rika762 jedna vec a dela druha. prodavacka byla unavena a chtelo se ji jen jit domu. Citil jsem k ni litost. Nebyl jeji vine, co se stalo. Rozzlobený král stal u okny a opíral se o stul. Kopl svého psu, a vyhodil papirí na podlahu. Hladní hlidač je u dveře a boje se keplat. Nenavidí to , kdyz král má takovou naladu. Před chvili slyšel jak se hádali Král a své nová nevěsta. Ale prostě musí. Má moc důležitou zprávu, co už nemůže počkat. Keple na obrovské hnědé dřevěné dveře. Za dveři křičí král, ''Co?, dej mi pokoj.'' Hlídač otvírá těžké dvere. ''Krále mé.'' ''Co chceš?'' ''Hannibal je u brán.'' Král haže své ruky nahoru. ''Co jiného může jít špatně?'' ''Připravuj vařenou vodu.'' ''Učme ho dobré lehce tentokrát, toho a své hloupé slony.''
Slyšel jsme něco zajímavého další den. Sedíš na věděné? I probably have the last word wrong. Are you sitting on the cables. Meaning something like, are you getting enough power? ''Proč mě pořád nerozumíš? Ne chápeš, že to byl jen vtip? Ty jsi příliš vážná. Myslel jsem si, do této doby, že bys věděla, že bych tě nikdy nechtěl bolet.'' ''Já jsem šašek, víš, a mám dobřy ale asi někdy hloupý smysl pro humor. Ale prosímtě, vždycký rozumí, že nikdy je to můj záměr tě urazit či si tě nevážit.'' ''Tak proč nejdeme večer do kino, a vidíme novou hru, co tam mají. Je to pry velmi legrace. Budeme se smát, a zapomeneme to, co se stalo. Nechci zas spát v psím boudě. Zítra bude lepší den, slibuji tě.'' ''Dobře, omluva se přijímá. Přihlaším ale, ujistí se, že se to nikdy zas stává.'' Nepřeháním kamaráde, to byl rozhovor, slovo za slovem. Jsem zvědav, jak se hladní hlídač daří s Hanibalovymi slony?
Ahoj Karle. Co je nového ve středím Evropě? Na severním Americe všechno jde tak tak. Jak obvýkle, mnoho bizarní věci. To mně rozesmalo, když jsem ho včera viděl v obchodě za rohem jak si stěžuje ubohé unavené prodadavačce. Ona neudělala nic. Cítil jsem k ni litost. To nebyla její vina. Myslím si, že on je druh, co má rád stěžovat. Říká jednu věc a dělá druhou, potom se vrátí domů a kopá svého psa. Ohromný ale vystrašený hladní hlidač nechce ale ví, že musí, zaklepat na dveři. Před chvílí, slyšel velkou hádku. Ví, že král zas budu mát špatnou naladu. Pokusně klepe, a za dveřmi rozzlobený král křicí, ''Co je?'' ''Hanibal chce vypálit hrad.'' Král rozhodí rukama. Pánbůh, zas? Moje království se míže před svými očima kvuli blbecím jako ty.'' Hrač si jen přemyslí své přitelkyně, která bydlí ve vesnice. Myslí si sám sebe, ''Nenávidím tento chlap.''
Čekáme taky na děšt. Doufám, že bude úspěšný deštni období. To začiná obvykle v červen, možná druhý půl květnu. Stěžovající muž zřejmě rád stěžování. On je ten druh, co si rádí stěžuji. Znám jeho druh dobře, a moc se mi nelíbí. Vsadím se, že zkope svého psa, když je doma. ''Nemůžu to uvěřit, Panebože, zas se Hanibalovi chce vypálit naše hrad, proč? A co ostatní hrady. Proč se mu nechce je vypálit?'' Moje království mizí před mýma očima kvůli blbcům jako jsi ty. Myslím sám na sebe...Vypáli ho, Hanibale, vypáli ho. Už je pozdě a chce se mi ted' spát.
Čekáme také na dešt. Je suchý a chybíme dobrý dešt. Deštové období obvykle začíná v červnu, nebo ve druhé půlce května. Vidíš stěžovajícího si chlapa? On je druh lidí, co hodně má rád stěžování. Vsadím se, že kope svého psa když je doma. Soused mi řekl, že ho viděl včera v dvoře a, že zkopl ubohého psa. Tento můž je ubohé tvor sám sebe a nikomu se líbí. Proč se Hanibalove nechci vypálit ostatni hrady a vesnici? Proč se mu nechce vypálit ty? Ne, má jen něco proti mne. Hladní hlidač myslí sam na sebe, Možná je to, protože jsi zabil jeho neteř a ukradl neteřovu ženu ty blbec. Vypal hrad, Hanibale, prosim'tě, udělej pro nás velku laskavost.
Všli jsme do restauraci, a hned se uvědomovali heskou atmosferu. Jmenoval se u zeleného jezera, a dopuručoval bych ti ji. Po tří hodinách cestu po horách, uvidíš ji u Nemecké hranici. Z velké okny je nadherný pohled jezera. Na podzím, když jsme tam byli, stromy jsou skutečně baravné. Tam mají nejlepší pečenou rybu, co jsme kdy ochutnali. Jen myslet na ni, dělá plnou hubu slin. Servirka byla velmi hodná. Přinesla nám vodu hned, a řekla nám, že podle mnoha lidí, restaurace má vynikající kuchař. Žena si objednala pstruh a já si objednal kapr. My oba měli také salát a pečený brambor a sklenice bílého Ítalského vina. Potom jsme měli kavu a zmrzlinu. Celá věc stál meně než jsme myseli. Zaplatili jsme, nechali jsme něco na stole pro servirku, a řekli jsme jí, že se určitě vrátíme. Po tom fantastickém obědě, šli jsme na prochazku po cestech u jezera. Je tam malé zdejší muzeum s zajímavými ostatky od doby Keltů. Podívali jsme se i pár staré římské mince. Doma jsme se rychle večeřeli a šli na postel. Bylo to moc heský den.
