Nazdar a dobrý den, Aleno. Hypnotizér mě včera dál do takvého zvláštního tranzu. Bylo to neuvěřitlné. Myslel jsem si, že hypnóza nebyla skutečná, ale po včera jsem věřící. Vyšel jsem z lesa do jasného slunečného světla. Ocitl jsem se v pěkné louce. Upostřed louky byl rybník. Přeskočil jsem přes pár malých louže a přiblížil jsem se rybník. V pravo jsem uslyšel něco za velkým kamenem. Brzy se ukazal divočak. Scháněl divoké(ne pěštované) houby. Za něm šli dvě mimima. Nechtěl jsem je vyrušit, tak léžl jsem na velký kamen a brzy jsem usnul. Padl jsem podivný sen. Okřidlené zvířata mě sebrali a odnesli mě na jejich dům na skalinách. Kopodivu jsem se nebál. Měl jsem pocit, že mě nechtěl poškodit. Na skalinách mi ty zvířata řekli mnoho obdívuhodných věci. Když jsem se vsbudil, uvědomil jsem se, že mi byl daný úžasný dár. Odešel jsem louku jako moc moudřejší muž než jsem byl kdy jsem do ni vyšel. Tak jiště jakože světlo dne následuje tma noci.
Divočák a dvě selata sháněli houby v přijemné louce. Sledoval jsem je od mého bidýlka vysoká ve skalách. Byl to další krásný den na naším malým kusem světě. Na obloze létali supi vyší a vyší v pořád šírších kružích. Myslel jsem si, že jako Icarus z řeckého mýtusu chtělí létat příliš vysloký. Jarní vanek foukal v skalách a stromy šumějí. Jak by to byl lětat jsem se sám sebe zeptal. Někdy lětám ve snech. Někdy pluji na obloze neovidatelně. Upadal jsem mnohokrát do úžasných snění. V jedně snu mě popadli pár velikých černých okřídlených zvířat a mě odnesla do jejích domu na hoře. Vyprávěli mi potom obdivuhodné tajemství. Tajemství o času, životě, lidstvu a věčnosti. To byl můj nejlepší sen. Někdy se z takových snů nechci vzbudit. Budík ale zvoní a den musí začít.
* you connect together two tenses: foukal (past) and šumějí (present), choose only one tense to make it more natural (past tense in this case) ** tajemství říct/povědět/prozradit/vyzradit...; vyprávět o tajemství, vyprávět příběh/pohádku/co se přihodilo...
Halo v Čechách Na svým malém kousku světa jsme velmi št'astní a spokojení. Co se nás spojí je tradice. To je kořen, který nás drže pospolu. Život tady je velmi přijemný a není nic, na které si mužeme stěžovat. Právě naopak, jsme vděční za všechno, co máme. Jsou to tady překrásné, zelené lesy, modré řeky a potoky, černé starověké útesy, zlaté pole obilí a kopce pokryté baravnými sasankami. Někdy sedíme na skálinách a poslucháme jak vánek fouká lesem a je potom, že nám zradí stromy všechny své moudré tajemství. Musíš být velmi ticho pokud je chceš slyšet. Je něco, které mě naučil otec dávno. Ne všichni umí slyšet hlasy stromů. Umění konversace je především schopnost poslouchat. Můžeme se naučit víc posloucháním než mluvením. Můj oblíbený sen je když létám po jasné modré obloze, svobodný. Létám tak vyše jak létají orely. Orely a já jsme jako bratři. Z takových snů probudím nerad. Kdy ale zvoní budík, nemusím se mu nevyhnout. Ráno je budík králem.
Aby někdo opravdu poslouchal, co mají řící stromy, musí být velmi potichu. Jsou to moudřejší než víme. Musíš se vydat své vlaštni myslenky a otevřit svrdce stromům. Jen posloucháním, můžeme se naučít moc. Je málo lidi ale, že umí poslouchat stromy. Všichni jsou schopni slyšet vánek ve stromy ale poslouchat jejich moudrost, to je něco jiného. Je to umírající umění. Ti mladi se to už nechci naučit. Smutně jen ty staři šamani ještě to umí udělat. Věci se mění a ty staré zvklosti umírají. Byl to ty staré zvklosti, které nás drželi pohromadě. Ti mladi už neumí létat s orly. Zapoměli, že zvířata jsou naši bratři. Naše kouzlo už není silné. Brzy budeme zapomenuté. Jen šepot ve vánku.
Mám něco na srdci a doufám, že tě nerozruší kdybych odhalil, co je. Pokud otevříš srdci asi můžeš pochopit můj problém aniž bys mě posoudila. Snaž se představit si v mé kuži. Věci se tady mění a bojím se, že ztraceme svoje milované tradice. Bez tradice se náš svět propadne na místě. Mladí se nechtějí naučít ty staré způsoby. Zapomněli už jak mluvit se zvířaty. Už nechápají, že svět je posvěčený. Bojím se, že kdy my, ti starší, umřeme, naše znalost také umře. Svět a čas se mění. To, co nám naučili praotci, ty starověké zvyky, miží. Vymírá všechno, co držeme draze. Mladí už neumějí být poticho a prostě poslouchat vítr. Stala se s nimi nevítané a nechtěné změny. Toužíme po staréch časech, když život byl jednoduché a věděli jsme kdo jsme.
No, Aleno, doufám, že jsem tě nevyděsila příliš moc, kdy jsem ti vyprávěl o náše smutný přiběh. Potřeboval odlit moje srdci tak jsem rád, že jsi byla jej ochotná poslechnout. Dovolila jsi, abych ti otevřel své srdci. Časy už nejsou tak jednoduché jak byly, když jem byl mladý. Toužíme po dobrých časech, kdy všechno bylo jasné a my jsme věděli, kým jsme. Všechno, co nám je drahé, mizí a to je smutné. Časy se mění ale jsem nejpohodlnější v minulosti. Ne, přeháním, jsem optimista, všechno bude v pořádku. Nikdy neztrátíme naději. Naše národ zas zvedne z polpela. Tradice přežije. Zítra je v Spojených státech den vděčnosti.(Thanksgiving) Krucan, št'ouchané brambory, obíli, hrachy, tykový koláč a rodina. Pěkná dovolená.
Po tom, co jsme oslavoval moc pěkný Den Díkůvzdání, věci se vrácejí zpět k nomalně. Svět byl za chvíli nohama nahorů. Jsem rád, že jsem tě nevyděsil, když jsem odlehčil svému srdci. Musel jsem to říci někomu a jsem rád, že jsi byla ochotná si jej poslechnout. Byl jsem unavený se všude procházet se váhou světa na břemenách. Člověk je schopen potrvat jen tak moc a potom se zlomí jako strom v hurikánu. Svět se tak moc změnil z času, když jsem byl mladý a všechno byl jednoduché. Je to smutný příbeh ale pravda. Jsem zvědav je to stejné v Čechách. Není nic, které se nezmění. Čas pokračuje dál a nemůžeme jej zastavit. Musíme se také být ochotni změnit, anebo budeme zanechani v minulosti. Některé říše se nebyly schopni zase zvednout z popela tak byly zanechani zpět v pískech času a tam čekají na archeology, které je časem zas objeví
* Je to smutný příběh, ale pravdivý. Both adjectives->sounds a little bit better, I think. Je to smutný příběh, ale čistá/holá/naprostá pravda. ** nebo uvízneme v minulosti, nebo budeme zapomenuti v minulosti
Po párem dnů, v které byl svět hlavou dolů, se věci pomale navracejí zpět do starých koleji. Na chvilku jsem se ptál sám sebe jestli se věci kdy navrátí zpět k realitě. Nebyl jsem schopen už vší všechnou váhou světa na prsou. V angličtině.. Nést váhu světa na břemenách....Carry the weight of the world on your shoulders. Čas plyne neoblmně dál a nikdy není schopen jej zastavit. Pluj proti odlívu, pluje s odlívem dokonce i mrtvá ryba. Jsme jen kusy papírů, které vítr žene světem. Dokonce i nejsilnější duby nemohou vydržet nejsilnější vítr. Je to smutné ale pravdivé. Drž krok s doby nebo budeš zapomenutý. Jestli se nemužeš změnit s doby, zlomíš se. To je moje nejlepší rada. Bud' pružný. Pružné stromy se nezlomí. Život je jako bonboniera, nikdy nevíš co najdeš.
* Už jsem nebyl schopen nést veškerou tíhu/váhu světa. ** We say: Pluj proti proudu. (We have no sea, you know :wink: ) *** Dokonce i mrtvá ryba pluje...
Uuuf, Aleno, to je to nejhorší, kdy spletím slova. Rameno, ne břemeno. Nosil jsem tehdy váhu světa ne ramenou, ale už ne. Neznamená to ale, že už nenesu břemeno. Moje břemeno ještě je těžké, ale trochu lehčí než to tehdy byl. Po par dnech, svět se rychle vrátlil do starých kolejí, zaplatpánbůh. Chystal jsem se zblaznout. Zas přeháním. Konečně zpatky v realitě, v realitě, kterou znám, život prokřačuje dál. Musel jsem umět být prušný, jinak bych se byl zlomil jako slabý strom v silným větru. Jako kost zebry v dašni levu. Pokud se nedokažeš změnit s dobou, budeš zapomenut, jako starý mince v písku čas. Abychom si zjistili, co je uvnitř bonboniéra, musíme otevřit krabice, tak shromážduj'te se děti. Vsadím se, že je tam třešně pokryté čokoladem. To jsou Janini oblíbené, ale líbí se mi nejvíc ořechy pokryté čokoladem a karamelem. Pluj'te proti proudu kamarádi, dokonce i mrtvá ryba umí plout s proudem. To není asi nejmoudřejší rada na světě, ale to je všechno, co mám.
* Málem jsem se zbláznil. Už jsem začínal bláznit. Už mi to šlo na mozek. * ořechy obalené v čokoládě, ořechy v čokoládě a (po)sypané kokosem
Ahoj do krásných Čechů. Musím ti, smutně, říci. že břemeno, které dnes nesu je o mnohem težké než břemeno, které jsem nesl včera a bojím se, že se jen stane težčí a těžčí. Snažil jsem se jej odložit ale není to možné. Jednoho dne asi jej budu moci odložit ale pro nynějšik musím přijímat, že moje nechtěné břemeno je můj neustálé společník. Život plyne dál a já a moje společník jdou tam, kam nas vítr žene. Jako laskavec v pustině na slitování nejistého osudu. Někdy se budím z malého snu ve středu noci a sen zdá skutečně živý. Ve snu jsem, stejně jako vždý, sám na savanah v Africe, opklopen hladovými lyv. Raději bych byl kdekoliv kromě tam na savanah. Zvuk hladové a rozhněvané zvířat jsou ve vzduše. Nespočetné hvězdy jsou na africké noční obloze. Mléčná dráha je tak jasná. Nechci se hýbat, protože nechci, aby si lvi uvědomuji, že jsem tady. Ale pořád mě nějak slyší. Zaplat'pánbůh, pořád se budím dřív než se na mě dostají. Nikdy nevíme co najdeme když otevříme víko krabice. Je to záhada. Ořechy a třešně obalené v čokoladě. Někteří jsou i posypané kokosem. Je št'astný kdo získá ten, který je posypané kokosem.
