* well, it is used in colloquial speech, but it's quite offensive ** mít někomu něco za zlé = hold sth. against sb. *** reminds me of Svatoplukovy pruty - at the time of his rule (around 871–894), Great moravia was bigger than Czechoslovakia+Hungary, so before he died, he told his three sons to stick together to stand firm against the Franck empire, and to back up his words, he first gave them a bundle of three twigs, firmly knotted together, to try and break it and when none of them succeeded, he loosened it and gave them separate twigs which they were able to break easily
Merely a legend. Reminds me the fasces lictoriae (bundles of the lictors), a symbol of the "strength through unity" in the Roman Republic. The bundle of rods bound together symbolizes the strength which a single rod lacks.
V angličtině je dobře známá věta...United we stand(against the enemy), divide we fall. Všechny ty legendy chtějí vyjadřit stejnou věc. Někak se mi připadalo, že i když jsem se nehýbal, že padám. Nemohli jsme uteci před potechou, že se nám rychle blížil naplnění svého osudu. Měli jsme pojetí, že jsme se dostali někam, kam by člověk nikdy neměl dostat. Byli jsme mimo známého realitu. Dostali jsme se příliš daleko. Připominalo nám poslední scény filmu 2001 Space Odyssey. Ten, kdo umí uvolnit uzel, stane se Pánem celé Asie. A ten, kdo je schopen vytahnout tenhle meč z kamenu, je pravdivým králem Anglii. Odvažný Alexander stoupal vzhůru, aby se připojil k bohům, jako jim byl roven. Nastal mě to ve snu. Odpověd byl přimo přede mnou celý čas ale jsem to nevěděl, protože jsem byl slepý. Jak jsem mohl být tak hloupý? Vždy následuj tvoje radost. Dělej to, co ti tvoje srdce říká. To byly slovy, které ona mi řekla. Věděl jsem, že bych to litoval zbytek svého života, kdybych ji neřekl jak se opravdu cítím. Jdi měkce ale nes velký hůl. Tohle je nebezpečná hra, kterou hrajeme.
* as if he was their peer? ** there's (formally) nothing wrong about this sentence, ït just sounds a bit unusual to Czech ears Most often we say následuj své srdce, následuj instinkt, jdi za svým snem etc., strangely enough, we substitute the pursuit of joy for all these things deep inside us
Ano, jako by jim byl roven....as if he were an equal, the same as them. Kralovna se v němném údivu díval jak nízko postavené kníže se blížil ke králu a dal mu ruku jako by mu takový roven ale věděla, že kníže nebyl napůl muž, který byl jeji manžel. Uvědomila se, že to byl úplně proti všemu protokolu. Ten kníže nikdy nevýtahl meč z kamene, on nemá kulatý stúl, ani není pravý král celé Anglie. Kdo si myslí, že je, zeptala se sáma sebe. Měla pocit, že byl samotným dáblem a pravděpodobně se chtěl snažit úkrást kralovství jejimu králu. Pořád následuj své srdce. Jdi kam svoje srdce tě vede. Děláš-li to, budeš v pořádku. Věř v sobě a svému instinktu. Někde je možné, abys přemýšlel o něčem příliš. Je pravda, že bys měl meřit dvakrát a řezat jednou ale také je pravda, že se musíš někde rozhodnout. Skočil, kdy se mu někdo dotýkal kolo. Otočil se, aby viděl Leonidas jak mu mluvili. Mohl vidět, že jeho rty hnuli, ale neslyšel žádná slova. Shlédl na svého drahého přítele, který v písku ležel mrtvý. Všichni muži umře, ale jejich poslání žijí dál a byl to na Nicholas(it was up to Nicholas), aby ten poslání byl skončené. Ta myšlenka ho posilila. Slunce už stoupalo a všichni se na něho dívali předpokladaně. Brzy slunečni světlo znova osvítí země a právě ted' denní světlo nebyl jejich přítel. Nicholas řekl, Pospešte si, odejdeme hned.
Otočil jsem k mu a viděl, že jeho rty pohnuly ale nemohu slyšet, co říká. Zvuk bomby se ještě ozýval ve mých očich. Konečně jsem se uvědomil, že se mi snažil říci, že bychom měli hned opustit svoje pozice. 'Pospěš si chlapče, odejdeme hned. Mají ten vysoký země. Vzal jsem pušku do ruky a běžel jsem po něm. Někdy pozornost je větší část udatnosti. Slunce začalo stoupat a vítali jsme ten světlo. Nezbylo nám nic jiného než opustit poli před blížími se nepřátely. Tohle nebyl náš den ale vrátíme se. Měli jsme pravu na své straně a to nám dala silu. Nikdy nepust' své sny.
Nenávidím se, když přicházím na stanice autobusů pozdě. To znamená, že půjdu na práci pozdě a šéf se na mě vždy dívá zlomyslně jako jsem rozbil takový veliký kosmický zákon. Ve skutečnosti ale, není to vždy moje vinu. Nemohu to pomoct, pokud budík někdy nefunguje. Nepřátelé jsou ve výhodnější pozice(Jak se tam dostanu, nevím) a musíme hned opustit toto údolí. Jejich zlý bomby padají kolem nás všude. Neopustíme.li hned, bezpochyb tady umříme.. Chyby se učíme. Tohle se nestane znova. V našich uších(ne očich :? ) se zvuk ozývá a bolí nás v hlavě. Až nám velitel řekne to slovo, opustíme.li tu pozici. Nepřátelé nás překvapali. Tohle je jejich den. Ale zítra je taký den. Tohle není den, abychom byli na utoku, spíš je den, abychom se vzdálili. Někdy soustředěné je hlavní součástí udalostí...Sometimes caution is the better part of valor. Právo je ještě na naších straně, i když právě ted' to asi nevypadá. Dívám se na velitele, říká něco, jeho rty se hnuly ale neslyším nic. Myslím si, že chtějí, abych je následovat. Vešel jsem do tohoto vězení neochotně, ale věděl jsem, že musím zaplatit můj dluh společnosti. Byl jsem úplně negramotný , ale rozhodl jsem se, že se učím číst. Až konečně opustím tohoto místa, napíšu kníhu.
Nenávidím, když odcházím dům pozdě. To znamená, že vlak už odejel stanice a musím jít pěšky do práce. Nenávidím svůj zlý budík. Pořád z mě děla legraci. Je to moje nejhoří nepřítel. Až se rozhodne, že bude fugovat, zvoní uprostřed nejlepších snů. Myslím si, že mě můj budík nenávide také. Malé ditě žiral v němém údivu jak se horký vzduchový balon zvedal do vzduchu. Zeptal se svého dědy, ktery se také moc divil, jak je to možné, dědo? No, přesně to nevím, vnuku, ale přečetl jsem někde, že je to, protože vzduch, který je vnítř balonu je lehči než vzduch, který je mimo balonu. Nikdy jsem takovou věc neuviděl. Musíme říct tvé mamince o tom, co jsme dnes uviděli, že? Moje tělo je v jednom místě ale moje srdce a duše jsou v jiném. Kdyby bylo kdy město, které bylo navržené, aby nás rozptýlo před našimi potiži, je to Paříž. Pry je to magické místo, které se vzpírá realitu. Zda-li je to pravda nebo jen vymýšlená pohádka. Chtěl bych tam jednoho dne navštívit. Někdy je obezřetnost hlavní součástí udatnosti. Slunce se pravě ted' vzdává za obzorem. Brzy měsíc bude panovat v nočním nebi.
* Zeptal se dědy, jak je to možné. Zeptal se: „Jak je to možné, dědo?“ - direct discourse is necessary here, because of the vocative form you've used; only in some marginal pieces of literature you may see sentences built this way: — Jak je to možné, dědo, zeptal se. — Nevím, Pepíčku. I can't imagine any grandad could even think about addressing his grandson "vnuku"; either leave that out completely or replace it with some name, like Pepíčku ** žiji tady už dlouho, ale srdcem a duší jsem pořád v Čechách
'Až se dostaneme domů, měli bychom povědět tvoji mamince o tom, co jsme dnes viděli, co říkáš, Pepíčko?' 'Dobře, dědo, ale mám pocit, že tomu nebude věřit. Vždyt kdo by kdy věřil, že lidé mohou létat? Zamyslí si, že si jen znova vymýšlíme pohádky.' 'Přesně to. Musíme to vysvětlit a hovořit o tom. Je to celý nový svět. Nechceme být zanechani v minulosti. Pokud se učíš těšce, asi jednoho dne ty také bude umět létat. Zdá se mi, že se člověku nějak podařilo porušit svoje vázby k mateřskému světu. Představ si tohle, pokud umíš, Pepíčko. Jednoho dne asi člověk přechází na měsíc.' 'Nebud' takový, dědo. To je nesmysl. To se určitě nikdu nestane.' 'Nebud' tak jist, malý pane. Nikdy neříkej nikdy. Čas se mění.' Děda si myslí cestou, no, horkovzdušné balon. Ted' jsem viděl všechno. Je možné, že se člověk dostal příliš daleko. Porušili jsme takový kosmický zákon? Lůza není méně lůzy jen, proto, že pro nynějšik stojí s tebou. Popularita je letmá. Názory lidí se mění jako vítr. To je chyba, kterou urcitě nikdy nebudu opakovat. Stuj tiše a odhléd se. Můžeš se naučit moc jen tím, ohlédět se. You can learn al lot just by looking around.
Když se mi zdá, že váha světa je na moje ramena, že nemohu jít další krok dál, vzpomínám si na moudrá slova velmi moudrého muže, kterého jsem dávno znál. Tohle je co mi řekl: 'Takové myšlenky, pane, jsou jen přeludy, celá věc je jen v hlavě. Ale pocity, to jsou něco jiného, to jsou skutečné.' Ta slova byla pro mě jako takové probužení. Přestaň si myslit, že se svět obejizdá kolem sebe. Svět se nepřestá točit, protože se cítíš špatně. Nějak jsem někde cestou ztratil své duší. Nemohu vysvětlit jak se to stalo. Sotva se poznávám. Muž ve skle, který se na mě dívá je někdo, kdo neznám. Nepoznával jsem ho už dlouho. Bojím se, že jsme jen porazil jeden diktátor, aby na jeho místo nastoupal další. Zdá se mi, že se nic moc opravdu změnilo. Pokud někdo tady se mnou nesouhlasí, prosím, povstej a řekněte mi, že nemám pravdu. Někde v noci slýchávám podivné hlasy v skříni, ale jim nevěnuji pozornost. Je to děsivé zvuky, které slýchávám zpod svého postelu, které se mě bali nejvíc. I když se jim snažím vyhnout, vplíží se do mých snů. Lůza, která s tebou stojí dnes, bude zítra asi stát proti tebou. Nikdy nedovol, aby ti popularita stoupá do hlavy. Je to pojímavá věc. Čim větší, že jsi, tím tvrdší padáš. Probudil jsem se a běžel jsem k oknu. Země byl pěkně pokrýté krásnou pokrývkou sněhu. Oblekl jsem se, chytil kabát a šel ven. Vločky spadali z nebe jako maleninké kusy chléba. Rád procházím brzy ráno v neporušeném sněhu, jen pro tu radost, abych slyšel křupání pod nohama. Křup, křup, moje jsou jediné šlépeje až kam oko dohlíže, ledaže počítáme šlépěji zajíčků a lísek.
* ve skle sounds weird here—as if he was inside some glass artefact, v zrcadle/v odrazu is a better choice ** líska = hazelnut tree
Aha, žena v té piníčce letí z dubu a lísku. 'Musím se odpočinout. Nedokážu udělat další krok. Podívej se jak dlouho už jsme šli.' 'Ale chlapče, nedostali jsme se dokonce i třetinu cestu a zastavil ses na každou lavičku. Vždyt si začínám myslit, že se tam nikdy nedostaneme.' 'Přestaň si stěžozat. Bude to tam ještě, kdy se tam dostaneme. Nejde to níkam. A přesto, kdybys ráno nezaspal.....Přejel jsem před tvým domem v čas ale byl jsi hotový, ne. Chceš. li dát někomu vinu, podívej se na sebe.' 'Dobře, dobře, ale kdybychom neposíchali všechny ryby budou pryč. Víš, že nají radi brzy ráno.' 'Dej mi okamžitu, musím popadat dech.' 'Mimochdem, přinesl jsi krmivo, jo?' 'Ne, myslil jsem si, že jsi to měl.' 'Pane, ty jsi nemožné. Jsi takový smolař.' 'No, a myslíš si, že jsi méně smolař než já? To je jen přelud, bratra, ty jsi zrovna tak smolař jako jsem já? A nezapomeneš, jsi mladší než já.' 'O jeden rok! No, zůstáváš tam celý den, nebo můžeme jít dál?' 'A co krmivo?' 'Koupíme si jěj v krmivové boudě ale víš, že nám učtují ruku a nohu.' Ti, kteří se mnou nesouhlasí, necht' povstane a řekne mi, proč nemám pravdu. Sníh pokryl země kam až oko dohlédne. Jediné šlépěje v neporušený sníh byly maličké šlépěje zajičků a líšek. Jediný hluk byl hluk rozhněvené veverky výsoký v lisce. Kdo je ten pan v odrazu? Neznám ho.
* včas is one word, although it means "in time" ** zvířata žerou, lidé jedí *** přinést is mostly used when you want to bring something to a certain place, so when you're finished, you can say "I brought it along (a as you wanted me to)"; you can't usually say that when you didn't reach the place yet vzít (s sebou) can be used in both situations, either to carry something during the whole time of the trip or just to bring it somewhere
Ahoj Swordslayer Ti dva smolaři pokračují dál. 'Nemohu uvěřit, chlapče, že js zapomněl krmivo v autě. Ted' musíme zajít do Petřovy krmivový boudy a víš, že nám jako obvykle naúčtuje balík.' 'Necht' toho, prosím tě, bratřičku. Pokud to je jediná věc, o kterou si mužeš stěžovat, myslím si, že nějak přežiješ.' 'No, a tak si myslíš, že peníze roste na stromech? Vždyt' pracuji pro moje peníze. Nikdy mi nedal peníze od doby, když mi táta dal mince pod polštařem, když jsem ztratil zub. Asi našel jsi hrnek na konci duhy, ale já ne!' 'Páne, jde o pár ořechů!' Můj bratr prokračoval mumlat něco ale už jsem nevěnoval mu pozornost. Takový odborný kverulant. Za chvíli jsem řekl: 'Bud' zticho, už jsme téměř tam. Chceš zaplašit všechny ryby?' 'A podívej se, už jsou u jezírku Zdeňěk a Pavel. A mají nejlepší místo. Počkej tady, jdu do boudy, aby mi Jan ošidil o peníze.' 'Jen jdi a koup konservu červů nebo se tam nedostaneme nikdy.' V pisníčce pravděpodobně, po tom, co se dělá veveričku, letí z dubu a z lísky.
