more on se and si

za ním = za mostem = behind the bridge
za sebou = behind himself

 

Zamržlý antihrdina se všplhl a seděl tam mlčky. Nemohl říct nic, protože své rty nefungovali.
Jonáš se mě zeptal, zda jsem normalně.
'Být venku v takovou noc je jako pozvat kalamitu. Jsi štěstí, že jsem tady přijel. Jediný důvod, proč sem přijel tak pozdě, je, protože mi trvalo tak dlouho přesvědčit pana Ježku, aby mi prodal své kůřice. Chtěl mi ošidit jako obvykle, ale řekl jsem mu, že mu příští týden přinesu trochu stryčova medu. Víš, že on má velký zub s váčkem.'
Míjeli jsme místo, kde jsem spadl z mostu. Musel jsem tehdy sněl o vzdušené znamky, protože....ale počkej, viděl jsem tehdy kde kus prkna bylo rozlomeno. To vysvětluje všechno, myslel jsem si.
Snažil jsem se vrátit se k okamžíku, kdy jsem spadl. Vzpomínal jsem si na hrozný hluk rozlomejícího dřeva.
Musel jsem ten okamžik oblokoval.
Sedět u teplého krbu, to je jediná věc, o které mohu myslet.
Zaplat'pánbůh, že tady Jonáš míjel přešně v tom okamžíku.
Kdo ví, co by se jinak stál. Chveju se jen na to myslet.

 

*
"míjet" always with an object
"jet okolo" = "míjet ..."

 

Musel jsem povědomě chtít zapoměnout na to, co se stalo, kdy jsem se propadl na mostu....I must have tried to block it out.
Vzpomínám si ale ted' přesně, co se stalo.
Musím ale dát tu noční můru za sebou. Hluk praskajícího dřeva pod mýma nohama. Jedna minuta jsem přecházeli přes mostu a druhá jsem se topil v studené vodě ledové Vltavy. Nechcí už na to myslet.
Přežil jsem nějak průsvíh a to mě stačí.
Mám ale hezký příběh, který mohu vyprávět vnoučatům.
Zda mi budou věřit nebo ne, nevím. Neuvěřil bych tomu sám sebe, kdybych jsem to neprožilo.
Jonáš si myslí, že nejsem normální a nemohu mu to mít za zlé.
Jsem rád, že pan Ježek nechtěl prodat své kuřata.
Jana si bude o mně doted'ka určitě dělat starosti.
Mohu ji už slyšet. No, vidím, že jsi byl činný, dělaje znova ze sebe vola. You were busy playing the fool again.
Ona má tak hezký způsob s slovy..She has such a nice way with words.

Čtyřicetý čtvrtý prezident Spojených států se s národním jevištěm rozloučil. Nový prezident ted' bydlí v Bílém Domě.

 

Zmýlil jsem se. Čtyřicetý třetí prezident se s národním jevištěm rozloučil a vrátil se do Texasu. Přestěhoval do Bílého Domu čtyřicetý čtvrtý prezident.

 

Virtually no mistakes! 8)

*
Vidím, že ses zase snažil ze sebe udělat vola.
**
Ona to se slovy tak umí ...

 

Jak se to stalo, Karle? Byl to asi nejlepší pokus, v mém dlouhém sledu pokusů, abych napsal příspěvek, který v něm nemá chyby. Chyby to byly asi, ale byly nich méně. Tak mám dnes na tváři usměv. Věř mi ale, úspěch je na tobě a tvém trpělivosti.
Zřejmě, podvědomě, vstřebám ty lekci, které mi posíláš.
Neumím jak ti mohu dost poděkovat. Ale pro mě, mohu říct, že si moc užím tvoje kontrolování.
Dřív než chvala mi stoupá příliš do hlavy.....

Král Priam jedl k řeckým stánům na své vlastní poslání. Byl svědkem dnes něcého hrozného. Hledal stán jeho nepřátel Hektoru.
Vešel a řekl, přijel jsem sem, abych žádal, abyste mi vrátil tělo mého synu.
Zabil jste dnes na pole mého syna, kterého jsem měl rád od dne, kdy se narodil. Musím vypadat jako žebrák, ale to nevadí. Jsem tady jako otec.
At' ho vedu zpět do Troju, abych ho mohl mýt a dát na jeho očí mince, aby mohl zaplatit převozníka pro jízdu přes řeku Styx.
Hektor mu řekl, cením si svůj čest a svoje odvahu. Můžete s ním vrátit do svého města a víte tohle, vy jste o mnohem čestnější muž než muž, který vede tuhle armádu.

 

*
Nemusíš děkovat, mám radost, když se zlepšuješ 8)
**
ve své vlastní věci
***
přítel, plural přátelé
****
přišel jsem požádat o vrácení těla mého syna
*****
čest
cti
cti
čest
cti!
o cti
ctí

 

Hector was the son of Priam and he was killed by Achilles, hence Priam asked Achilles for the body of Hector.

 

Nothing to do with the grammar 8) 8)

 

Byl jsem dočastně spletený, ale ted' vidím kde jsem se zmýlil.
Hektor, syn králu Priamu byl zabitý Achillou na poli cti před cimbuřim starověkým Trojem. Ta starověká sága byla napsaná řeckým dějepisecem Homerem. Kdyby nenapsal Homer o tom famózní zapas mezi Řeky a Trojský, to důležitý lekce by nám byl ztracený. Aby se jedno město pochopil zbraně proti dalši město kvůli ženě, nemá to hodně smyslu.
To byl asi věk, když čest byl všechno.
Je v tuto sága ale tak mnoho lekcí, že nemohu spočítat každý z nich.
Ted' víme, že musíme dát pozor na řecky, které nesou dáry.
Ted' víme, že dokonce i největší hrdina má svoje Achillovou pátu.
V tuto letní noc, když přijemný vanek foukal skrz řecký stany, Achillea se slitoval nad Králem Priamem a vrátil mu tělo Hektoru, aby ho mohl pochovat spravně.
Achillea věděl, že každý má být schopen přeplout lodí řeku Styx, dokonce i své nepřátelé.
Kdyby on byl tím, který umřel ten den před brány Troju, chtěl by to pro sebe stejný čest. Achillea byl čestný muž.
Být spravně omýlený, jako je zvyk, a mít dán na své očí mince pro převozníka, to zaslouží každý odvážný voják.

 

*
to postrádá smysl

 

V starověkém sáze Iliad napsané basníkem Homérem je mnoho poučení, nadčasové poučení. V jeho sáze čtenaře mohou vidět marnost války.
Mnoho umře, a co byl na konec dne dosažené?
Po válce se řecký král Agamemnon vydal na dlouhou cestu zpět k své domě, ale cesta trvala deset let. To součásti ságy je napsané v Odysea.
Mocný Troj byl porazený podvodem a pokud Homér nenapsal své ságu, je to uplně možné, že by se město Troje stále skrývalo pod píscimi času.
Homérovy slovy udělaly z nich nesmrtrlné charaktery. Žiji stále v hlavě každého, kdo se uči západní civilizace. V slovech basníků je nesmrtlnost.
Legenda Troje, a těch odvážných činů Hektoru a Achilli budou žít až do konce čas.
A nebyla by to opravdová škoda, kdyby to hezká sága byla ztracená, zapomenutá?
Já, jako jeden, (I, for one,) jsem rád, že Homér napsal svoje krásnoou ságu a, že nějak svoje sága přežila všechny tyhle lety.
Jak se tento vymýšlený basník dívá z okna na baravě západní slunce a sleduje hejno vráně jak letají k jejimi nočním domů, odkládá své pero, a zavře svoje knihu. Svět se vzdává temnotě.

 

Pozměnění
Byl to Ulysses, ne Agamemnon, které po trojsjé válce obploul na recký moři.

 

8)

 

Básník sedí u stolu před oknem a dívá se na krásnou zapadající slunce, tak barevné proti bledé modré obloze. Dlouhý sled vran letí zpět do svým nočním domovům, stejně jak dělají každou noc v tuto hodinu.
Přípomíná to mu hezkou českou písničku, v kterou Pan Lada sedí u svého stolu a jímá krásné nostalgie.
Z okna tohoto básníku ale nepadají vločky. Vločky pro tento básník jen existují ve myšlenkách a vzpomínkách.

V sázách Iliada a Odysea, Homér nám vypráví o krásnou historku o velké válce mezi vojáky Řeka a mocním městem Troje.
Achilles a Hektor hrají velmi duležité role v sáze. Tyhle dva jsou hlavní postavy ságy Iliada.
Po tom, co krásné Troj byl zničené, Ulyxes odplul na řecké moře deset let, stracený, na slitování nespokojeným bohům.
Dvacet let po tom, co odplul od řecké břehu k Troji, vrátil se konečně domů, nějakýmu domu, který byl v nepojoji.
Já, za sebe, měl jsem tu ságu rád.
Nejen jsou to postavy Homérových ságů nesmrtelné, ale samotný Homér
je nesmrtelné také.
Pozdravy z Floridy..

 

*
or "do svých nočních domovů"
**
sága
ságy
sáze
ságu
ságo!
o sáze
ságou
plural:
ságy
ság
ságám
ságy
o ságách
ságami

 

Troja, jedna z nejbohatější a nejmocnější města v starověkým světě
stal na kopci blizko teplé vody středozemní moře jak osvětlené město.
Jeji cimbuří, husté a sílné, odražilo světla zlatého zapadajícího slunce.
Bezvědomí, že k jim pluli stovky řeckých lodi, trojani prožili svoje zivoty stejně jako prožili svoje životy pořád. Obchod, životný krev silné Troje.
S prvními vanky podzimů ale v této osudový rok řecké lodě s svými naročnýni řeckými vojáky, plní ješitnosti, a lační za slávu.
Když přifoukaly ty první vanky podzímu mocná Troja byla opustěná vrtošivými bohy.
Král Priam a jeho sýn Hektor stali na věži a pozorovali jak svůj osud se k nim blížili.
Opuštěná bohy, Troja byla odsoužená.
Dějiny Troje ale nikdy nebude zapomenuté, protože byly to napsané v ságách. Svět by byl mnohem smutnější místo bez Homérových krásných ság. Každý žák zapadních dějiny se dobře uvědomují slových Homéru a dalších básníků.

Myslel jsem si o tom, co budu dělat ve své budoucnosti.
Začal jsem mít tuhle farmu rád. Říkával jsem divoké červené lišce a ona mi říkávala, když jsem spal. Žít tam tehdy byl jak žít ve snu. Byl to celý jiný svět než svět odkud jsem přijel.
Letní vítr foukával přes údolí jako vzdech bohu a byli jsme št'astnější než jsme kdy byli.
Nechtěli jsme, že by to kdy skončilo.
Ale nic netrvá navěky. Dokonce I nejsladkejši sny mají konec.
Změna přifoukala do našeho údolí s prvními bílé zvločky zimu.
Přijel na černý koni a svoje jméno byl smrt'.