some more family history

Discussion in 'Vocabulary & Translation Help' started by iamonthenet, Sep 19, 2007.

  1. iamonthenet

    iamonthenet Member

    I recognize some of my family names in here... Can someone help?

    It seems like a list of who was on what train to a camp.

    I'm specifically interested in the LOWY references. I remember meeting Olga Loheit when I was a child. I think she is listed as a survivor in here...

    (source = http://sumava.net/muhd/user/obzor0103.htm)

    V předchozím článku jsem uvedl seznam 92 horažďovických Židů, kteří byli před 60 lety deportováni do Terezína. Čtenáře prosím o opravu nesprávného uvedení data narození Rudolfa Fantla (pod poř. č. 58), správně má být 8. 3. 1883. Ještě jedno vysvětlení. Generální Gouvernement byl Německem uměle a násilně vytvořený státní útvar na převážné části Němci a menší části Sovětskému Svazu zabraném polském území (předválečná dohoda Hitler – Stalin). V jeho čele stál s neomezenou správní i soudní pravomocí SS-Obergrupenführer Frank (nebyl totožný s protektorátním K. H. Frankem).

    K těmto 92 horažďovickým Židům je třeba ještě přičíst rodinu Schwarzů z Kvášňovic č.p. 72, která byla rovněž tímto transportem odsunuta. Byli to: Jakub Schwarz nar. 30.3.1867, Anna Schwarzová nar. 2.6.1869 a Jana Schwarzová nar. 15.5.1901. Všichni tři transportu z Terezína našli smrt v osvětimských plynových komorách. Z celkového počtu 92 Židů deportovaných z Horažďovic bylo 50 mužů a 42 žen, z toho10 dětí a 23 osob starších 63 let.

    Po osvobození se domů vrátilo jen pět! osob:

    Schwarz Rudolf nar. 30.3.1921, Loretánská 251

    Schwarzová Terezie nar. 26.12.1929, Loretánská 251

    Schwarz Bedřich nar. 3.12.1918, Havlíčkova 51

    Loheitová Olga nar. 25.11.1910, Havlíčkova 51

    Glückaufová Marta nar. 14.10.1889, Horažďovice 228

    Paní Glückaufová na následky útrap osvětimského koncentračního tábora brzy po svém návratu zemřela, proto je uvedena v předchozím seznamu již mezi umučenými osobami. Paní Olga Loheitová se po návratu odstěhovala do USA.

    Z Klatov byly do Terezína vypraveny dva transporty o celkovém počtu 717 Židů. Nejstarším účastníkem transportu byla paní Marie Steinerová ze Sušice, které bylo 95 let, nejmladším Zdena Klingerová rovněž ze Sušice, bylo jí 5 měsíců. Z tohoto počtu se po osvobození Československa vrátilo z koncentračních táborů jen 35 Židů. Usmrceno v plynových komorách a na následky nelidského mučení zemřelo 682 Židů, tj. 95%.

    Kromě transportu 92 Židů z Horažďovic a 3 z Kvášňovic bylo v říjnu roku 1944 deportováno z Klatovska i 16 Židů ze smíšených manželství. Byli odvezeni do pražského Hagiboru a odtud do terezínského gheta. Z Horažďovic to byli: Gustav Fischl, Horažďovice nám., nar. v r. 1907 a Jaroslav Löwy, Horažďovice 123, nar. v r. 1900. Oba dva útrapy terezínského gheta přečkali a do Horažďovic se vrátili.

    Čas uplynul, zůstávají jen vzpomínky. Ještě dnes se mezi horažďovickými starousedlíky najde hodně těch, kteří vzpomínají na kolorit židovských obchodů a obchůdků, které lemovaly nejen náměstí, ale i přilehlé ulice. K těm, kteří vzpomínají na svá dětská léta, na své židovské kamarády a spolužáky, se kterými prožívali nejen školní léta, ale i krásné skautské toulky, patří pan Vojtěch Tichý. Vzpomíná na horažďovické “krámy”, kde si za ušetřené koruny slavnostně kupovali, tehdy tak toužebnou “zbraň” každého kluka – nůž, nebo-li “kudlu”. Díky jeho paměti a vztahu k historii města, vypracoval pan Tichý seznam židovského osídlení, tak jak vypadalo před deportací v roce 1942. Tento seznam je i s plánem uložen v Městském muzeu. Uvádím tento seznam proto, aby si čtenář učinil obraz tohoto osídlení, obchodů a podniků, které Židé vlastnili, a jaké hodnoty zde před svým násilným odvlečením museli zanechat.

    Mírové náměstí: Katz Eduard – velkoobchod, Kohn Arnošt – obchod, Poper Adolf, Katz Jaroslav – obchod železem, Löwy Ludvík – obchod galanterií, Novotný – majitel realit, Sabath Karel – obchod střižním zbožím, Treichlinger Artur – obchod krejčovskými přípravky, Münz Eduard – likérna a octárna

    Ševčíkova ulice: Steiner Moric – obchod hospodářskými stroji, Glauber Walter – obchod železem, Fantl Rudolf – obchod střižním zbožím,

    Havlíčkova ulice: Weiner Leo – obchod obilím, Kafka Oskar – obchod smíšený, Treichlinger Artur – obchod, Adler Oto – obchod

    Trhová ulice: Löwy Jakub – obchod dobytkem

    Příkopy: Eisner Willy – autodoprava

    Prácheňská ulice: Frídmannnová Ella – obchodnice, Weisová Anny – obchod, Lederer Vojtěch – obuvník, Löwy Jaroslav – řezník, Fischl Moric – soukromník

    Strakonická ulice: Münz Hugo – zemědělec

    Plzeňská ulice: Fischl Gustav – obchod střižním zbožím, Loheitová Olga – kloboučnice, Weiner Leo – obchod obilím, Mautner Zikmund – obchod s kamny a nádobím, Eisner Berthold – zemědělec.

    Slovo autora na závěr.

    Ač nejsem rodák města, mám jej rád. Snad i proto, že jsem mnoho času strávil studií jeho bohaté historie. Nejen té, která je známá a byla publikována v knihách K. Němce a E. Šimona, ale o níž jsem se dočetl v tisku. Ale především několikaletou studií více jak čtyř desítek městských knih a stovek listin zaznamenávajících jednání horažďovických purkmistrů, konšelů, radních, cechů, řemeslníků i ostatních obyvatel města. Tyto zachované dokumenty hovoří o bohatosti každodenního života obyčejných i vznešenějších obyvatel města a okolí. Město a jeho lidé prožívali své šťastné i smutné osudy, etapy slávy a rozmachu i pádu a chudoby. Svou nezastupitelnou a vesměs kladnou roli sehrála i židovská komunita.

    Židé z Horažďovic násilně a náhle, doslova ze dne na den, zmizeli. Myslím, že by bylo důstojnou připomínkou jejich života i jejich záslužné práce, kterou pro rozvoj města vykonali, postavení skromného památníku. V těch místech, kde stávala jejich synagoga.

    Josef Smitka
     

Share This Page