Seděl jsem mlčky se svými myšlenkami jak přejeli jsme most nad Šmrdovým Potokem k nemocnice. Zlomil jsem si prst na ruku ale nebolel mě. Mohl jsem jen myslet o Azorovi. Nechtěl jsem, abychom ho museli z milosti utratit, ale věděl jsem, že to mámě udělat. Trápil se už dost. Má hodně bolestí a není to fér, aby se musel trápit dál. Nemohu uvěřit, že jsem si zlomil kost v poslední den letní prázdniný. Slibil jsem starému panovi Ježku, že bych mu příšti víkend pomohl natřít jeho starou dřevěnou stodolu. Vlevo, zahlédl jsem Jiřího, Jonáše a Miloše jak šli k potoku na rýbách. Maval jsem na ně ale neviděli mě. Zavolal jsem ale ne slyšeli mě. Myslel jsem si, že jsou šlepí a hluchí. Maminka se mě zeptala, ´´Pláčeš Davidku?´´ ˇ´Ne, nepláču,´´ slibil jsem. ´´Vypravěl jsem ti kdy, že si tvůj otec zlomil zapěstí pádem z toho stromu když mu bylo dvácet let?´´ Na Orelový kopci Jan a Anna pouštěli draky. Vysoké obilí na poli bylo žluté a dospělé. ´´Davidku, chceš, abychom někde zajít na zmrzlinu předtím, než se dostaneme do nemocnice?´´ ´´Ano, maminko, to je dobrý napad.´´ Cítila k mě špatně, protože věděl, že jsem smutný. Podíval jsem na hodinky ale vzpomněl jsem si, že už to tři dny nejde.
* better "slíbil jsem, že mu příští týden pomohu" if I really have promised it "slíbil jsem, že bych mu příští týden pomohl" may be continued "ale nemohu" or with some condition, under which I would help ** mature = "zralý" about plants or fruit "dospělý" about people or animal *** "chceš někam zajít" = "chceš, abychom někam zašli" **** "soucítila se mnou"(?) ***** about "hodinky" you cannot say "to", as it is plural
Ona žila vysoko na kopci v jižní Cechách. Viděl jsem ji poprvé když jsme tam otec a já byli na výletě. Toulali jsme se po lesem na koních a ona se přicházela k nám s košem třesně. Zpívala, a svůj hlas zněl jako hlas andělu. I zpovzdali jsem mohl vidět jeji tvář a vypadala krásně. Nosila tradiční barevný šaty, a měla s ni pes. Jakmile, že on nás viděl, štěkoval. Zaslyšeli jsme ji vyvolat, 'Bud ticho, Azore', a hned začala jít do lesa. Vyvolal jsem ''Slečno, prosim, nechod!'', ale už byla v lesu a dokonce neotočila. Otec a já jsme jezdili dál ale nemohl jsem ji zapomenout. To bylo kdesi dávno když jsem byl mladý. Už jsem se zestárnul. Vunci už jsou ve universitě. Otec je bezpečně v pravdu boži. Můj žena umřela už před osm let a ještě mi hodně chybí. Měli jsme spolu mnoho št'astných let a miloval jsem ji strášně. Nezměnil bych nic. Musím ale přiznat, že se někdy své myšlenky toulají zpět do toho dne dávno v lesa. Kde je ta paní ted', a co dělá? Ten, kdo je bez hříchu, at' je ten, kdo hodí první kámen. Předtím, než si všímíš vadu v očich ostatní, všími si vadu ve svých vlastních očích.