|
Otřesen, ale pořád nedůtklivý. Takto popsaly New York Times Václava Klause poté,
co jeho občanští demokraté skončili se svými 24% hlasů
ve volbách druzí za sociální demokracií. A on demonstroval
pravdivost tohoto tvrzení, když nepřipustil žádnou zodpovědnost
za kampaň, jež byla výlučně směřována na něj, a trval na
tvrzení, že jediným skutečným vítězem voleb jsou komunisté,
kteří obsadili všechna křesla, o něž ostatní tři hlavní
strany přišly. Komunisté byli schopni těžit z nízké volební
účasti a z vlny nostalgie, jež nyní jde zemí, a získali
18% hlasů, tedy více než jednu pětinu křesel v parlamentu.
Za svůj návrat mohou poděkovat i Klausovi. Nejenže se k
nim obracel, aby podpořili jeho nacionalistický program,
ale zastrašovací kampaň jeho strany také výslovně varovala
voliče: "Zastavte socialisty!" Ani slovo o komunistech. Ve dnech po volbách Klaus dokonce ujišťoval vůdce komunistické
strany Miroslava Grebeníčka, že nikdy nehlasoval za zrušení
jeho strany (ta zanikne samovolně, dodával - a v tom se
taky pletl). Možná se Klaus jen jistí - pro každý případ.
I po dvou porážkách může sociálním demokratům nadále znepříjemňovat
život, a oni to vědí. Jejich předseda Vladimír Špidla během
kampaně přísahal, že spolužití s Klausem je konec. Avšak
s pouhými 30% volebních hlasů by pro něj bylo nejlepší
vytvořit koaliční vládu s Koalicí. Zde je však problém
v tom, že noví partneři v tomto vratkém uskupení, podivně
zvaní Unionisté, jsou přesvědčeni, že jejich starší partneři,
stejně podivně zvaní Lidovci, mají v úmyslu je vytlačit
z budoucí vlády. Obě strany se dokonce zařekly, že nebudou
spolupracovat v nadcházejících komunálních volbách. Ubohých
14% koaličních hlasů by Špidlovi poskytlo většinu jednoho
hlasu v parlamentu, pričemž dva z hlasů patří nezávislým,
kteří přešli k sociálním demokratům. Bude stačit jedna malicherná rozmíška při snídani, a položí to celou vládu. A nikdo se nehandrkuje
tak jako Koalice, ani nikdo nemá tolik nepřátel. Koaliční
vláda s komunisty, kteří jsou v každém případě sociálním
demokratům ideologicky blíže, by Špidlovi dala solidní
podporu v parlamentu. Ale komunisté zůstávají pro mnohé
stranou páriů, zejména pro prezidenta Havla, který v únoru
opustí svůj úřad a nehodlá se do historie zapsat jako prezident,
jenž přivedl komunisty zpět k moci. Teď, když Klaus nebude
premiérem, je opět k dispozici na post prezidenta, a v
této zemi volí prezidenta parlament, ne občané. Jeho nový
kamarádšoft s komunisty by s tím mohl mít něco společného,
a to i vzhledem k tomu, že Špidla již prohlásil, že jeho
strana pro tuto funkci podpoří odcházejícího premiéra Miloše
Zemana. Špidla si už teď na samém počátku zadělává na problémy,
pokud to se Zemanem - veřejným kuřákem a alkoholikem, jenž
nachází potěšení v urážení lidí - jakožto prezidentem jakékoli
země, myslí vážně. Možná je to pouze kouřová clona pro
Klause, aby mohl přivést svou stranu na scénu. Na oplátku dostane velký kus sýra
a demokraté se budou moci dál podílet na vládě. Přítomnost
občanských demokratů v kabinetu by také přinesla ulehčení
těm, kteří se obávají Špidlových levičáckých sklonů. Jako
zapřisáhlý socialista je všemi deseti pro zdanění bohatých,
kteří by tak platili na štědrý sociální stát. Také se chystá
přivést Českou republiku do Evropské unie a ví, že aby
se tak stalo, bude muset dostat pod kontrolu státní rozpočet.
Jenže výsledky voleb ukázaly, že Čechům se líbí bezplatné
vysokoškolské vzdělání, léky na předpis, všeobecná zdravotní
péče, sociální dávky pro rodiny a tak dále. Jeden z nejprotivnějších
sloganů kampaně hlásal: "Národ volí Klause." Klaus ale národu řekl, že už toho bylo dost, že je čas, aby si lidé za sebe
platili. V důsledku toho jeho strana prohrála ve všech
regionech kromě jednoho v severních Čechách a samozřejmě
kromě Prahy. Ale v této straně jsou doposud mladí schopní
profesionálové, kteří jsou připraveni odložit aroganci,
jež jejich stranu provází, a začít spolupracovat s mladými
schopnými profesionály v řadách sociálních demokratů. Jde
pouze o uvolnění míst ve vrcholových pozicích. A s takovými
představiteli, jako je Vlastimil Tlustý, elitářský sekretář
občanských demokratů, to nebude snadné. Když byl požádán,
aby se vyjádřil k porážce své strany, jeho odpověď zněla: "Nemám vám co říct. Jdu si dát chlebíček."
|
