|
Povedlo se mu to. S většinou pouhého jednoho hlasu v poslanecké sněmovně sestavil
Vladimír Špidla koaliční vládu sestávající z jeho liberálních
sociálních demokratů a středopravých lidovců a unionistů.
Jednání uvázla na rostoucím schodku státního rozpočtu,
oficiálně na volání unionistů po větší fiskální zdrženlivosti.
Neoficiálně to byla šéfka jejich strany, Hana Marvanová,
která si brousila zuby na křeslo ministryně spravedlnosti.
Nedostalo se jí ani křesla, ani fiskální zdrženlivosti.
Sociálním demokratům zůstal lví podíl na postech ve vládě,
v níž zasedlo i několik členů vlády minulé. Že Zemanova
éra skončila, však Špidla jasně ukázal tím, že jmenoval
novým předsedou poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka -
člověka, jehož jednou Zeman nazval "vyžírkou", protože se opovážil vystoupit proti "bratříčkování" v jeho vládě. Klaus za udržení místa předsedy bojoval, avšak musel se spokojit
se dvěma křesly místopředsedů pro svou stranu. Také Marvanová
dostala křeslo místopředsedkyně, jelikož Špidla skrovnou
podporu její strany k sestavení vlády potřebuje. Z ostatních
tří místopředsednických míst dostal jedno lidovec Jan Kasal,
jehož kariéra neutrpěla ani poté, co při řízení v opilosti
zranil ženu, a další obsadil Vojtěch Filip, první komunista
od roku 1989, který zaujal vedoucí pozici ve vládě. Pokud
tedy lze post místopředsedy považovat za vedoucí pozici.
Minulá poslanecká sněmovna měla místopředsedy jen tři a
všichni stáli - použijeme-li známého výrazu - za hovno.
Účelem těchto postů je pouze dopřát stranickým lídrům různých
požitků, jako je vyšší plat, limuzína a nepopsatelná čest
moci tvrdit ostatním, že jsou místopředsedy. A s prvním
skandálem Špidla zjišťuje, že musí být ještě tolerantnější.
Jednou z nejbouřlivějších událostí, které se v této zemi
za poslední roky udály, se stalo zatčení Karla Srby, generálního sekretáře bývalého ministra zahraničí Jana Kavana, pro obvinění z pokusu o zorganizování
nájemné vraždy. Srba byl loni vytlačen ze svého úřadu poté,
co reportérka odhalila, že jednal o ilegálním prodeji vládního
majetku do zahraničí. Chtěl se zřejmě pomstít, ale narkoman,
který byl na vraždu reportérky najat, šel místo toho na
policii. Během vyšetřování byla objevena nákupní taška
se schovanými třiceti milióny korun v Srbově autě a také
luxusní vila, jakou si státní zaměstnanec těžko může dovolit.
Kdo ví, možná si všechny ty peníze vydělal jako špión vojenské
tajné služby. Ve skutečnosti měla armáda přerušit vazby
se Srbou již minulý rok, ale nikdo si na to papírování
nenašel čas. Spolu se Srbou byla z plánování vraždy obviněna
jeho poradkyně z doby, kdy působil na ministerstvu zahraničí,
podnikatelka, která začala vypovídat o všemožných případech
korupce na ministerstvu. Pár miliónů za tohle, další milióny
za ono. Případ, jenž stál Srbu místo, vyšel najevo díky
podpisu jeho bývalého nadřízeného, který je v současnosti předsedou valného shromáždění OSN. Stejně jako Kasal, také Kavan
využil své poslanecké imunity k tomu, aby se vyvlékl z
obvinění z řízení v opilosti. Přestál nařčení ze spolupráce
s bývalou státní bezpečností, z organizováni kampaně, která
měla zdiskreditovat jeho předchůdce na ministerstvu zahraničí.
Špidla měl za to, že je nevinen, i kdyby jen proto, že
Kavan je zároveň také poslanec. Bez něj je ona většina
jednoho hlasu ta tam. V policejních záznamech je i další
dobře známý hadí muž. Vladimír Železný oznámil, že z přísně
střežené galerie Zlatá husa v Praze zmizel jeden z jeho
obrazů. Železný zrovna zmařil další pokus o své sesazení
z pozice ředitele přihlouplé televize Nova a hned toto.
Onen obraz, Chagallův "Jakobův žebřík", dostal Železného skoro až do vězení, protože když jej v roce 1998 do České
republiky přivezl, nezaplatil celní poplatky. Dostal se
pak z toho tím, že tvrdil, že obraz nebyl jeho. A nyní
je. Nebo byl. Patrně jen on sám to opravdu ví. Pro exkomunisty
byl tento měsíc lepší. Nohsled bývalé státní bezpečnosti
Alois Grebeníček dostal od svého soudce opět další odklad
v kauze, v níž se jej vláda snaží obvinit už celých PĚT
LET! Bývalý premiér Lubomír Štrougal čelil obvinění, že
chtěl ututlat vyšetřování tří vražd spáchaných toutéž státní
bezpečností, to však bylo nadobro uzavřeno. Přirozeně,
na adresu tohoto soudce mohl pět jen chválu. A konečně
tu máme nezvyklý případ zpěvačky Heleny Vondráčkové. Ta
žaluje kritika Jana Rejžka za to, že napsal, že Vondráčková
vděčí za svůj úspěch komunistické hudební mafii. Poté,
co nižší soud případ odmítl projednávat z technických důvodů,
si její právníci doma vše připravili a dostali věc k vyššímu
soudu, jenž měl rozhodnout ve zpěvaččin prospěch. Soud
přikázal Rejžkovi, aby se nesmrtelné Heleně omluvil za to, že v článku o ní použil slovo "mafie". O jejích konexích s komunisty nebylo nikdy pochyb, avšak soud prohlásil, že
výraz "mafie" evokuje představu nelegálního obchodu a Rejžek jeho užitím zašel příliš daleko.
Možná by příště neměl riskovat a napsat místo toho článek
o ministerstvu zahraničí.
|
