|
Mělo to být počtvrté za sebou. Český hokejový tým, v němž byli jedni z nejlepších
hráčů NHL, se chystal, že domů přiveze čtvrté po sobě jdoucí
vítězství na světovém šampionátu. Ale ještě než došlo na
zápasy o medaile, udělalo Rusko s těmito nadějemi krátký
proces. Namísto toho získalo zlato sousední Slovensko.
Takový to tedy byl měsíc a s blížícími se volbami se nálada
příliš nezlepšuje. Prezident Havel neskrývá své naděje,
že sociální demokraté vyjdou z voleb opět vítězně - s tím,
že tentokrát, až budou sestavovat vládu, to dopadne, jak
má. To znamená vládnoucí strana na jedné a opozice na druhé
straně. Už žádné spolčování s nenáviděným Václavem Klausem
a jeho občanskými demokraty. Havla trápilo, že během posledních
čtyr let neexistovala žádná opravdová opozice. Obvinil
samozřejmě Klause, o němž si myslel, že jej po posledních
volbách zahnal do úzkých, z toho, že zradil svou stranu,
jen aby se udržel u moci. Také o premiéru Zemanovi se často
mluví v souvislosti s touto zradou - zvláště poté, co nyní
kritizoval nového lídra své vlastní strany, Vladimíra Špidlu. Jestliže Klaus zvítězí
a stane se premiérem, Zeman soudí, že právě on má největší
šanci vystřídat příští rok Havla. Prezident nemá pro Zemana
o nic větší pochopení než pro Klause a byl by raději, kdyby
jeho fuknci získal někdo rozumnější, jako třeba jeho dobrý
přítel Michael Žantovský. Toho ale vyhodili z Koalice,
sotva se kampaň začínala rozbíhat, a tak se musel spokojit
s propagováním nové knihy Henryho Kissingera na neuvěřitelně
komerční výstavě Svět knihy v Praze. Žantovský, jehož jednou
premiér nazval "zkurveným trpaslíkem", je opravdu trpaslík a nikdy se neumí učesat. Ostatní členové Koalice mají sice
lepší účes, ale zase se chovají a vypadají příliš pitomě,
než aby je člověk mohl brát vážně. To nejlepší, co ve svém
programu nabízejí, je něco jako "My nejsme jako oni". Sociální demokraté v posledních dnech říkají totéž v narážce na bývalého šéfa
své strany. Špidlu, který byl na rozdíl od vulgárního Zemana
dlouho vnímán jako příliš nesmělý, začalo být v posledních
dnech více vidět. Veřejně prohlásil, že pro žádného ze
Zemanových kamarádů a ex-komunistů nebude v jeho kabinetu
místo. Co se týče současných komunistů, kteří soupeří s
Koalicí o třetí místo, ti stále tvrdí, že žádné fronty
na toaletní papír za jejich vlády nebyly. Mezitím Klausovi
občanští demokraté podepřeli svůj pochybný program rovné
daně slibem ochraňovat české národní zájmy. Tyto zájmy
jsou vysvětlovány v malé brožuře, která volá po omezení
přistěhovalectví, vzdorování Evropské unii a varuje Německo,
aby se neodvážilo otevírat záležitosti poválečných restitucí.
Jinými slovy, je konfrontační jako obvykle. A Klaus je
teď bojovnější než kdy jindy, protože pražský primátor
Jan Kasl rezignoval na svou funkci těsně před volbami.
Kasl tvdí, že už nemohl vydržet Klausovo panovačné chování.
Klaus v reakci na to řekl, že Kasl - jehož pro tento post sám vybral - byl pod vlivem několika vyslaných "našeptávačů". Měl na mysli Havla a jeho lidi, kteří se rozhodli ztropit si žerty z Klause
tím, že pozvali Kasla na Hrad a pošeptali mu, co má říct
tisku. Dychtivý zůstat na předních stránkách, Klaus prohlásil,
že se stal obětí dalšího sarajevského atentátu. Narážel
na pokus několika nešťastníků z Klausovy strany vystrnadit
ho z jeho pozice během návštěvy v Bosně roku 1997. Tento
pokus selhal, ale přivodil pád Klausovy vlády a vítězství
sociálních demokratů v následujících volbách. Přes všechno
malicherné hašteření dokázaly strany táhnout spolu, aby
oslavily českou verzi skutečného Sarajeva, atentátu, jenž
byl příčinou první světové války. V Praze se konala výstava
u příležitosti 60. výročí atentátu na Reinharda Heydricha,
nacistického pochopa, který si zjevně myslel, že jej Češi
tolik milují, že si může jezdit v otevřeném autě bez doprovodu.
Dva v Británii vycvičení čeští výsadkáři hodili na jeho
auto onoho květnového dopoledne bombu a to byl konec Heydricha,
jenž - než přišel do Prahy - předsedal nechvalně známé
konferenci ve Wannsee. Událost byla vnímána jako odvážný, ale přinejmenším sporný čin.
Atentátníky vystopovali, jejich rodiny, přátele a dvě celé
vesnice - celkem asi 5000 lidí - v rámci odplaty zlikvidovali.
Výsledek války se změnil jen v tom, že Heydrichovi uspořádali
velkolepý pohřeb na majestátním Karlově mostě v Praze,
místo aby se houpal na šibenici v Norimberku. Onen pohřeb
můžete dnes vidět ve filmu.
|
