|
Měsíc a s ním i rok začal trpkou zprávou. S volbami v dohledu využil prezident
Havel svého novoročního projevu k naléhání na spoluobčany,
aby svrhli to, co nazval pevně spleteným bratrstvem a co
momentálně řídí tento stát. Havel, jediný prezident, jehož
tato země měla od doby, kdy se vrátila k demokracii, se
děsí pomyšlení, že jeho následníkem bude buď současný premiér
Miloš Zeman ze sociální demokracie, nebo - ještě hůře -
šéf občanských demokratů Václav Klaus. Zemana, jenž ztratil
sympatie Hradu kvůli svému příliš blízkému vztahu s Klausem,
by na postu prezidenta ještě méně rádi viděli v sousedním
Rakousku či Německu. Rakouská krajně pravicová strana v
čele s Jörgem Haiderem zorganizovala petiční akci proti
jaderné elektrárně v Temelíně. Petici se dostalo pouze
chabé podpory a Praha spolu s Vídní již vypracovaly kompromis,
ve kterém se dohodly na bezpečnostních úpravách elektrárny.
Avšak petice dohnala neomaleného Zemana k tomu, aby říkal
všelijaké nevhodné věci. Poté, co označil Haidera za fašistu
(a ten obratem nazval Zemana komunistou), spustil premiér tirádu proti sudetské menšine,
jež byla na konci války vyhnána z Československa a která
dnes Haidera mohutně podporuje. Označil její příslušníky
za zrádce a dodal, že vyhoštění bylo nejmenším trestem,
který si zasloužili. A navíc nazval všechny, kdož petici
podepsali - ať už sudetské Němce či jiné - idioty. Představte
si čestnou stráž, jak tohoto muže coby prezidenta vítá
ve Vídni. Klausovi by se mohlo dostat lepšího přijetí -
i kdyby jen proto, že ukázal, že je tak velkým euroskeptikem
jako Haider. Je také fanatickým sportovcem a nevidí nic
špatného na propůjčení své tváře na reklamní billboard
německé společnosti vyrábějící lyže. Zbytek politické scény
toto odsoudil jako cynický trik Klause, který se tak chce
distancovat od tlustého Zemana, jenž kouří jednu od druhé.
Etika nikdy nebyla Klausovou silnou stránkou, jak je patrné
na jeho vztahu k Vladimíru Železnému, televiznímu magnátovi,
jenž byl obviněn z podvodu na svých bývalých partnerech.
Policie nenechá Železného opustit vězení dříve, dokud jej Klaus nepřivítá na půdě parlamentu.
V reakci na to sepsalo 66 umělců otevřený dopis Klausovi,
v němž žádali, aby vyrukoval s pravdou o sobě a Železném.
Dopis měl politický podtext, jelikož mezi podepsanými byli
někteří z Klausových protivníků ze stávky v České televizi,
a rovněž jej dohnal k pronášení různých absurdních komentářů.
Takový dopis, jak Klaus tvrdí, ohrožuje jeho osobní svobodu
a také svobodu celé země. Lidové soudy jsou věcí minulosti,
dodal, a pokud je Železný nevinný, uvítá ho, kde se mu
zlíbí. Docela správné. Klaus by si ale měl vzít příklad
z Shakespearovy hry Julius Caesar, kde obyvatelé Říma narazí
na muže, o němž se domnívají, že je jedním ze senátorů,
kteří měli podíl na vraždě Caesara. "Ne, ne," hájí se, "nejsem ten senátor Cinna, jsem básník Cinna." Nevadí, roztrhejme ho pro jeho špatnou poezii, Římané odvětí. A to byl konec
Cinny. I kdyby Železný byl čestný intelektuál, kterému
se povedlo zbohatnout, jak Klaus tvrdí, stejně by ho měli
roztrhat pro jeho buržoazní televizi. Jeho stanice dokonce
pořádá vlastní show, kde oceňuje své televizní moderátorky
či publicisty a vyzdvihuje je na úroveň rockových hvězd.
Pokud jde o opravdové hvězdy, které do TV Nova chrlí jednu
kýčovitou estrádu za druhou, ty se nezměnily od doby, kdy
stanice začala vysílat. Kariéra většiny z nich začala ještě
za starého režimu a jedna z nich, Helena Vondráčková, se
doslova neudržela před reportérem, který tvrdil, že dělala
komunistům prostitutku. Dožadovala se omluvy, což je poměrně
drzé od ženy, která nahrála duet s Davidem Hasselhofem.
Odmítla se dostavit k soudu, možná proto, aby se tam náhodou
nesetkala s expremiérem Lubomírem Štrougalem, s nímž byla
po mnoho let spojována. Štrougal je obžalován z utajení
tří vražd, které spáchala v padesátých letech tajná policie.
To byla éra lidových soudů, na které Klaus narážel, kdy vláda nechávala nevinné intelektuály,
jako byla Milada Horáková, bez váhání soudit a popravit.
Dalším z těch, kteří byli popraveni, je generál Píka, jenž
pomohl osvobodit Československo od nacistů. Muže, který
Píku stíhal, nedávno soudy osvobodily. Přestože vystavil
falešné dokumenty, které zajistily Píkovu popravu, soud
rozhodl, že jej chrání zákon o promlčecích lhůtách, který
existuje již od dob Habsburků. Starý muž se vyhnul soudu
a se svým známým kyselým výrazem se prohlásil za naprostého
vítěze. Kdyby on tak byl básníkem. Skutečný básník, prezident
Havel, sám nemá co říct ke starým politickým nepřátelům,
jimž vraždy procházely. Na konci měsíce se konala oslava
na počest 25. výročí Charty 77. Charta, kterou Havel a
jiní za Štrougalovy vlády podepsali, byla prohlášením svobody
myšlení a slova. Komunistická vláda na to reagovala uvězněním
některých z nich a vydáním vlastní anticharty, kterou sama
sebe zaštítila prostřednictvím umělců a intelektuálů. Většina
z nich podepsala, protože na tom závisela jejich kariéra, a pan Havel ve svém projevu
- kterému se nedostalo ani tolik pozornosti jako banánům
na trhu - nad tímto faktem ani nevyjádřil žádné rozhořčení.
Ti lidé se skutečne projevili až později, tvrdil. Jedna
z nich není nikde jinde než po jeho boku: první dáma, která
v době, kdy vláda sbírala podpisy, patřila mezi umělce.
|
