|
Hana opustila sál. To byl signál pro vládu, aby svolala hlasování o svém deficitním
rozpočtu, a tentokrát jim návrh prošel o jeden hlas. Hana
Marvanová, která potopila poslední zářijové hlasování,
se omluvila na dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby návrh
prošel a její svědomí zároveň zůstalo čisté. Sociální demokraté
potřebovali vyhrát - poté, co přišli zkrátka v komunálních
volbách. Příliš se jim nevedlo ani v senátních volbách,
avšak horní komora už je jen k smíchu, když už se do ní
dostanou lidé jako Vladimír Železný. Ten se tam potká s
otrhaným Martinem Mejstříkem, bývalým studentským aktivistou,
jenž vedl svou kampaň coby bývalý studenstký aktivista.
Vzdal se své práce zahradníka, protože už nemohl stát opodál
a nechat svět trpět. Špatná situace u sociálních demokratů
přiměla některé z nich přehodnotit zákaz spolupráce s komunisty.
To však bylo před summitem NATO v Praze, kdy nabroušený
šéf komunistů Grebeníček nazval premiéra Špidlu patolízalem,
George Bushe magorem a vyslal jednoho ze svých zástupců
na přátelskou cestu do Iráku. Nepadlo ani slovo o tom, kdo vyslal jiného jeho zástupce
na Hrad, aby povečeřel s představiteli aliance, ani o tom,
co jedli. Na jídelním lístku této velké státní večeře byl
rak, který jí měl dodat příchuť české kuchyně. Tedy spíš
středověké české kuchyně. Každopádně jakmile se zjistilo,
že právě onen druh raka je v této zemi chráněný, Hrad promptně
oznámil, že raci byli dovezeni z Francie. A to byl asi
tak ten největší rozruch, který summit způsobil. Dvanáct
tisíc příslušníků policie a bezpečnostních služeb, kteří
byli rozmístěni po městě, mohlo jen přemýšlet, kdepak asi
všichni ti anarchisti jsou. Strašlivé předpovědi, že se
město ocitne v obležení, se zredukovaly na pár rajčat,
které kdosi hodil po generálním tajemníkovi Robertsonovi.
Prezident Havel, jenž sám summit do Prahy přivedl, byl
očividně nešťastný z tanků parkujících na ulici. Osmnáct
prezidentů a premiérů přijelo připít jeho kariéře křižáckého
bojovníka za svobodu a tady to vypadá jako v policejním
státě. Avšak nemusel mít strach. Například francouzský prezident Chirac se rozplýval, že "drahý Václav" vyzařoval "světlo člověka pokorného, laskavého, ale člověka železné vůle". Mluvil o Havlově působení v disentu a o čase, který strávil ve vězení; pravděpodobně
si neuvědomil, že poslední komunistický prezident této
země byl také disident, který býval vězněn. Rovněž si neuvědomil
- nebo ho to prostě nezajímalo - že se objevují zlověstné
známky toho, že se tato země navrací do starých časů, a
to dokonce s Havlovým svolením. Existuje případ dvou mužů,
kteří byli postaveni před soud za to, že si zaregistrovali
internetovou doménu dagmarhavlova.cz a vystavili na ní
porno. Jelikož se prezidentova manželka - další hvězda
summitu - jmenuje Dagmar Havlová, usiluje prokurátor, aby
byl těmto mužům udělen trest odnětí svobody až na dva roky
za poskvrnění jejího jména. Většina právních expertů případu
nedává příliš šancí, což navozuje otázku, proč prezidentská
kancelář vznáší obvinění jako první. Prý protože, jak prohlásil
mluvčí, "trestních oznámení je přece v zemi denně podáváno mnoho". A to je právě ono. Svobodě tisku se minulý měsíc dostalo podpory, když Nejvyšší
soud konečně zvrátil verdikt nad Michalem Zítkem, který
byl odsouzen za vydání knihy Mein Kampf v češtině. Havel
prokázal nápadný nedostatek náklonnosti k Zítkovi a dosud
nedal najevo zájem o další případ nedávného odsouzení jistého
muže a jeho švagrové pro urážku. Ten je přitom mnohem více
alarmující, protože byli odsouzeni k podmíněnému trestu
odnětí svobody za šíření zprávy, že Libuše Šafránková,
plachá dívka s velkýma očima známá z klasické vánoční pohádky
Popelka, je alkoholička a že její manžel herec Josef Abrhám
je tyran. Ačkoliv takové případy běžně řeší občanský soud,
vláda rozhodla, že k ochraně cti a důstojnosti Popelky
je třeba trestního řízení. Důvodem, proč vláda nežalovala
lidi, kteří tuto zprávu vlastně otiskli, je to, že se s
tím prokurátorka Zoya Bayerová nechce zatěžovat. "Zvolili jsme cestu nejmenšího odporu," prohlásila. Ale takové případy jsou pořád jen malichernosti. Důležité je, že
svět Havla miluje, a proto Česká republika získala více
respektu a pozornosti než jiné postkomunistické země. A
jako symbol této lásky prezident osobně rozsvítil gigantické
srdce, které teď zdobí Hrad. Je to červené valentýnské
srdce o rozměrech 15 krát 15 metrů a jeho autor Jiří David
jej nazývá Záře. Překrásné rozhodně není a už se objevily
i vtipy, že delegace NATO pozvané na setkání s Havlem budou
mít dojem, že jdou do bordelu. Umělec sám tvrdí, že srdce
je "zprofanovaný, banální, kýčovitý symbol. Avšak na konkrétním místě, jak dodává,
má nezaměnitelný ráz." Přesně tak. Bordel.
|
