|
Před pěti lety sužovaly Moravu a Slezsko nejhorší povodně za poslední půlstoletí.
V té době se objevovaly stížnosti, že úřady jednaly příliš
pomalu, že kdyby byla v nebezpečí Praha, zhostily by se
situace lépe. Tento měsíc se ukázalo, že kritici neměli
pravdu, jelikož když byla obrovská část území České republiky,
Německa a Rakouska kompletně zaplavena, nejednaly úřady
o nic rychleji, aby zachránily Prahu, než kdyby se jednalo
o jakoukoli jinou část země. Nepochybně měly na přípravu
spoustu času. Bylo mokré léto, přehrady byly plné a několik
historických měst na jih od Prahy už bylo zaplaveno. Primátor
ale neviděl žádný důvod k obavám. Klidně prosím dál jezděte
metrem, vyzýval občany. Občané tedy metrem jezdili a poslední
souprava dorazila do stanice 20 minut předtím, než voda
začala proudit do jeho tunelů. Metro bylo konstruováno
tak, aby dokázalo ochránit tisíce lidí v případě protržení
přehrady, nicméně jen to zkuste je tam teď dostat. Dopravní
podnik zjevně nijak nepospíchal se zavřením tlakových dveří
v tunelech, a to ani když se situace vyhrotila. Během těchto záplav ale nepospíchal
nikdo. Zoologická zahrada, která stojí u řeky, byla otevřená
ještě několik hodin před kulminací hladiny. Až když byl
její ředitel po zadek ve vodě, uvědomil si, že jeho zvířata
jsou v ní taky. Kachny a labutě snadno odčvachtaly pryč,
ale co se starým lvem a medvědem? Jasně, zastřelit. Stejný
osud stihl slona Kádira, který v jedné chvíli dýchal už
jen z vody vystrčeným chobotem. Ředitel Petr Fejk celému
světu vysvětlil, že Kádir byl agresivní typ a prostě nebyl
dostatek času na to, aby se mohli vypořádat s jeho problematickým
chováním. Jednou z obětí se stal také lachtan Gaston, jenž
se stal mediální hvězdou poté, co unikl pokusům pracovníků
zoo o polapení. Byl chycen až v Německu, ale v Berlíně
nakonec podlehl stresu, který na své dlouhé cestě prostál.
Fejk, jenž před převzetím zoo řídil rockový klub, později
osočoval primátora za uveřejňování chybných informací o
rozsahu povodní. Primátorova odpoveď zněla: "Na mě se nedívejte, já nejsem vodohospodář." Není ani politik, jak se zdá. V době, kdy bude metro opět plně funkční, už na
svém místě nebude. Stejně jako prezident, který - když
povodně zasáhly jižní Čechy - byl na rekreaci ve své soukromé
vile v Portugalsku, kde bylo hezky a slunečno. Havel se
do Prahy vrátil, až když město bylo pod vodou. Tvrdil,
že dříve pro něj nebylo místo v letadle. Jeho manželka,
jež dorazila několik dní po něm, přišla s ještě lepší lží
- prý v tomtéž letu nebylo místo pro ni a v dalších ani
pro její fenu Sugar. Prezident později zašel tak daleko,
že napsal článek, v němž prohlašoval, že povodeň lidi sblížila
a že nastal čas zavrhnout stereotypní názor, že Česká republika
je zemí sobců, cyniků a Švejků. A objevilo se také množství
příběhů o lidech, kteří bojovali za záchranu svých domovů
a obchodů, o chovatelích snažících se zachránit zvířata,
jak jen to šlo, o dobrovolnících uklízejících židovský
hřbitov v bývalém koncentračním táboře v Terezíně. Ale
okolní svět, jenž neměl ani tušení o povodních, které zdevastovaly
Moravu a Slezsko, ví pouze o metru a zoo, o chemické továrně, která zamlčela skutečnost,
že při povodni unikl plynný chlór, o rybářích, kteří zabránili
obyvatelům jedné vesnice vypustit vodu z tamějšího rybníka.
Obávali se, že přijdou o své ryby, o něž nakonec - když
se hráz protrhla - stejně přišli, spolu s polovinou vesnice.
Avšak všechno toto se odehrálo, když povodeň vrcholila,
když si nikdo nemohl být jist jejím skutečným rozsahem.
Havel volal po novém začátku, po ukončení toho malicherného
brblání, které tuto zem poslední dobou ovládalo. Celkově
vzato, výsledky jsou různé. Konají se sbírky a koncerty
ve prospěch obětí. Otázka nákupu stíhaček Grippen, která
ostře rozdělila politickou scénu, je dnes mrtvým tématem.
A přesto se zdá, že premiér by politickou scénu rád nechal
rozdělenou, neboť přišel s návrhem, aby odstraňování následků
povodní bylo zaplaceno z "milionářské daně" a aby více státní pomoci bylo poskytnuto těm, kteří nebyli pojištěni proti povodním.
Ono brblání navíc nabralo absurdních rozměrů, když šéf
pražských záchranářů oznámil, že chce podat žalobu na ženu,
kterou osobně zachraňoval se člunem. Zlobí se na ni, že
ve člunu celou dobu nadávala, že nebyla před svými zachránci
dost pokorná. Jelikož neexistuje žádný zvláštní zákon proti
mrchám, hledá se precedens. Jestli se nějaký najde, Sugar
se může těšit na další psí dny strávené v Portugalsku.
|
