|
Taková tečka zcela mění situaci ve světě. Jen se zeptejte Miloše Zemana. Během
své cesty po Izraeli byl dotázán, jestli lze Arafata srovnávat
s Hitlerem. Byla to pravda hloupá otázka, avšak premiér
nikdy nevynechá příležitost někoho urazit. "Samozřejmě. Nemám právo Arafata soudit, ale..." Zeman nerad rozebírá své poznámky, ale tentokrát jej poprask, který následoval,
donutil k tvrzení, že byl citován nesprávně, jelikož byla
do textu chybně vložena tečka. Ve skutečnosti řekl: "Samozřejmě nemám právo Arafata soudit, ale..." Ještě krušnější chvíle zažil, když vysvětloval svou radu Izraeli, aby jednoduše
vykázal Palestince ze západního břehu, tak jako to udělalo
Československo s německou menšinou po válce. Bylo to podruhé
za měsíc, co český premiér veřejně obhajoval etnické čistky.
Doma Zemanovy výroky jeho opoziční partner Klaus označil
za "šílenství", ale vzápětí prohlásil, že Benešovy dekrety by měly zůstat v platnosti, ať se
to Evropě líbí, nebo ne. Usilovně pracoval na vybudování
své vlastenecké základny a nehodlal ji nechat Zemanem podkopat,
teď když jsou volby za rohem. Ale Klaus se v těchto dnech,
kdy se schyluje k sebezničení Koalice, určitě cítí dobře.
Křesťanští demokraté, kteří jsou již dlouho postrachem
Koalice, vyzvali jednoho ze svých mladších partnerů - ODA
- aby odstoupila poté, co její dluhy vyplynuly na povrch.
My to platit nebudeme, prohlásil lídr KDU-ČSL Cyril Svoboda,
který - když jej někdo vytočí - mluví jako blázen a jindy
jako blázen prostě vypadá. Když se druhý z mladších partnerů,
Unie svobody, neochotně přidala, začal šéf ODA a dávný
Havlův přítel Michael Žantovský říkat o svých bývalých
společnících nepříjemné věci. Rozpad se ukázal být velkou
ranou pro prezidenta Havla, který do Koalice vkládal své
naděje na udržení Klausových moresů v šachu. Poté, co tato
naděje padla, je nyní rozhodnut nechat to na justici tím,
že na klíčové posty dosadí lidi, kteří jsou pro vládu sporní. Udělal by však lépe, kdyby v
soudním systému pořádne zametl. Tento měsíc také soud v
Praze uznal Michala Zítka vinným za vydání knihy Mein Kampf.
Podle českých zákonů může být človek uvězněn za šíření
nenávistných myšlenek, pokud by mohly podněcovat k násilí.
Je samozřejmě na soudech, aby rozhodly, které dílo toto
kritérium splňuje. V tomto případě soud neustále tvrdí,
že Zítkovo právo vydat, co chce, není potlačováno, a že
je jen potrestán za profitování z tak kontroverzního výtvoru.
Malého pochopení se mu dostalo také od prezidenta, jehož
vlastní díla byla za dob komunismu zakázána. Mezitím byl
jeden z vůdců té doby, bývalý premiér Štrougal, zproštěn
obvinění z utajení tří vražd za doby jeho vlády. Není dostatek
důkazů, řekl soudce, který důkazy nejspíš ani moc nehledal.
Je to konec konců systém, kde bývalí komunisté soudí bývalé
komunisty. Některé zločiny, jež byly spáchány za bývalého
režimu, ale přece jen skončily uvězněním pachatelů, jako
například tento měsíc případ se dvěma důstojníky bývalé státní bezpečnosti. Byli odsouzeni za
to, že nutili signatáře Charty 77 opustit zemi. Jednali
podle příkazu a soud toto uznal tím, že jejich nadřízené
odsoudil ... podmíněně. A tak Štrougal odchází od soudu
předstíraje, že se jej celý proces netýká. Jediné, na co
myslel, jak tvrdil, byl hokejový zápas, který se tu noc
hrál na olympiádě v Salt Lake City. Mockrát díky, Lubo,
že jsi přinesl smůlu týmu, který by jinak vyhrál zlatou
medaili. Nebo jakoukoli jinou medaili. Místo toho vypadl
v semifinále proti Rusku. Kapitán týmu a hvězda NHL Jaromír
Jágr tvrdil, že hráli skvěle, ještě lépe, než při jejich
zlatém představení v Naganu před čtyřmi lety. Očividně
zapomněl počítat. Žádné góly, žádné medaile, tečka. Viď,
Miloši? Další naděje, lyžařka Kateřina Neumannová, také
zklamala. Zůstalo na Aleši Valentovi, aby zachránil národního
ducha svým neuvěřitelným skokem v akrobatickém lyžování,
díky němuž vyhrál zlato a porazil Američany v jejich vlastním
sportu. Jsa profesionálním flákačem, jak o sobě sám prohlašuje, jediné, co mu momentálně brání stát se po
Havlovi prezidentem, je jeho mládí.
|
