|
To je tedy chaos, a to nepočítám nepořádek, co zbyl po povodních. Vladimír Špidla
mluvil o zvyšování daní ještě předtím, než se stal premiérem,
ale jelikož odstraňování povodňových škod přijde na téměř
80 miliard korun, rozhodl se protlačit zásadní zvýšení
daní parlamentem. Prohrál o jeden hlas, který nepatřil
nikomu jinému než Haně Marvanové, té samé Haně, která mu
dělala tolik problémů, když se snažil vytvořit koaliční
vládu s její stranou. Marvanová řekla, že pouze dodržela
slib, že nebude hlasovat pro žádné zvýšení daní. Avšak
obvykle zdrženlivý premiér se rozzuřil. Od Zemanových stoupenců
ve své straně se dočkal ostrých výtek, že dovolil Unii
svobody vstoupit do jejich vlády, a ti jim teď při prvním
důležitém hlasování podrazili nohy. Na Hanu byli ve skutečnosti
rozzlobení i ostatní unionisté. Její infantilní chování
- jak je Špidla označil - by je snadno mohlo dostat z vlády
nebo stát křeslo jednoho z jejich tří ministrů. Vyzvali
ji, aby rezignovala na svůj poslanecký post, ona ale odmítla,
a tím se otevřela vrátka Špidlovi, který tak mohl se souhlasem komunistů utvořit menšinovou
vládu. Ať už blafoval nebo nikoli, přimělo to ony dvě strany
k vypracování kompromisní dohody, podle níž musí Vladimír
s Hanou vše důkladně projednat, aby příště hlasovala, jak
má. Ta teď ztratí velkou část respektu, který si získala
jako čestný politik, což může znít jako klišé, ovšem v
tomto státě to má velký význam. Při takto nepatrné většině
by si Marvanová u příštího vládního daňového balíčku mohla
dovolit alespoň zdržet se hlasování jedině tehdy, přesune-li
Jan Kavan svůj zadek domů. Ačkoli je Kavan poslancem za
sociální demokracii, zároveň také melouchaří jako předseda
Valného shromáždění OSN. Usoudil, že jeho hlas v onu chvíli
nebyl důležitý, protože jeden opoziční komunistický poslanec
ležel v nemocnici (kde později zemřel) a jejich hlasy se
tedy navzájem vyrušily. To Špidlovi dávalo pouze 100 mandátů,
naprosté minimum nutné k tomu, aby balíček prošel, a po
prvním sčítání to vypadalo, že je dostal. Avšak náhle jiný
komunista zvedl ruku a prohlásil, že jeho hlas byl přičten špatně. Následovalo tedy
druhé hlasování a po jeho skončení celá vláda nasupeně
hleděla na Marvanovou, která tam seděla a vyzařovala bezúhonnost.
Navzdory jejímu příslibu budoucí spolupráce Špidla neriskuje
a zdůraznil Kavanovi, že Praha je na prvním místě a New
York až na druhém. Ale má-li možnost volby, zůstal by Kavan
raději v New Yorku. Historka o Srbovi a nájemné vraždě
a obvinění z korupce na ministerstvu zahraničí jej stále
pronásledují. Nyní bylo odhaleno, že když před dvěma lety
otevřeli jeho trezor na ministerstvu, objevili uvnitř milión
korun v hotovosti. Kavan se té částce vysmál s tím, že
tam bylo jen něco kolem 300 000. Dobrá, pane ministře,
čí to byly peníze a jak se tam dostaly? Kavan vyhrkl, že
jde o politické dary, což by v tom případě znamenalo, že
by podle zákona měly být zdaněny. Přiznal jste z těchto
peněz daň, pane ministře? Kavan si vzal několik týdnů na
to, aby tuto otázku zvážil, stejně jako otázku kam ony
peníze zmizely. Jelikož všechny dokumenty týkající se trezoru zničil jeden ze zaměstnanců ministerstva,
jenž poté náhle zemřel, ukázalo se nakonec, že odpověď
je zcela jednoduchá. Ohledně politických dotací se Kavan
mýlil. Peníze byly všechny půjčka od jeho bratra. A teď
zpět do klidu a míru New Yorku. Kavan alespoň může tvrdit,
že důvěryhodnou osobou nebyl od samého počátku. Avšak kariéra
jiných, jako například Petry Buzkové, na jejich dobrém
image závisí. Ministryně školství se první školní den ocitla
v bryndě, když se zjistilo, že svou dceru zapsala do exkluzívní
soukromé školy provozované francouzskou vládou. Její výmluva,
že toto rozhodnutí učinila jako matka, nikoli jako ministryně,
neuspěla a Buzková se brzy z tohoto maléru snažila vyškrábat
příslibem zvýšení platů učitelů na českých státních školách.
Samozřejmě stále se musí zaplatit za povodně, avšak peněz
přitéká nebývalé množství. Samotná EU přispěla částkou
desetkrát vyšší, než činily veškeré dary po povodních na
Moravě v roce 1997. Ale zrovna ve chvíli, kdy Praha oplývala penězi, se třem mužům podařila největší bankovní loupež v české historii. Za
bílého dne zastavili pancéřovanou dodávku, zdolali tři
hlídače a v třicetikilových pytlech si odtáhli 150 milionů
korun. Ředitel bezpečnostní agentury pověřené ostrahou
dodávky celou dobu trval na tom, že oni tři muži jsou profesionálové.
Lupič, který bez jediného výstřelu přiměl hlídače k odevzdání
dodávky, měl údajně na sobě masku Ronalda Reagana. Mělo
by tedy být snadné jej v budoucnu identifikovat. Tento
měsíc se objevila u soudu další známá politická tvář, aby
se zpovídala z obvinění, že zradila svou zemi, když do
Prahy v roce 1968 vjely ruské tanky. Milouš Jakeš, poslední
komunistický premiér Československa, blýskal svým zubatým
svištím chrupem, když jemu a jeho bývalému soudruhovi Jozefu
Lenártovi četli obvinění. O případu samozřejmě od počátku
nebylo pochyb. Čeští soudci již v minulosti prokázali svou
neochotu zabývat se představiteli bývalého režimu a jejich
kolega v tomto případě nebyl žádnou výjimkou. Snad aby
ukázali, že již nejsou hrozbou kapitalistickému světu, zvolili si Jakeš s Lenártem jako
místo oslavy svého vítězství McDonald's.
|
