|
Vládní špičky svolaly zvláštní schůzi v souvislosti s případem Františka Kinského,
šedesátníka s dlouhými žlutými zuby a obrovskými kotletami.
Kinský, jenž žil většinu svého života v Argentině, vyhrál
svůj pátý soudní spor, v němž usiloval o opětovné získání
majetku zabaveného jeho rodině po druhé světové válce.
V sázce je téměř 1,5 miliardy euro a ministr kultury Pavel
Dostál je rozhodnutý zabránit tomu, aby Kinský dostal cokoliv
nazpět. Dostálovo ministerstvo spravuje velkou část jeho
majetku, včetně současného sídla Národní galerie na historickém
Staroměstském náměstí v Praze. Loni vláda začala vracet
zámky a rozlehlé pozemky bývalé šlechtě, tedy také Dostálovým
dobrým přátelům, jako je třeba Karel Schwarzenberg. V té
době se nikdo neobával, že by tenhle neznámý tlusťoch z
Jižní Ameriky mohl také něco získat, jelikož jeho otec
měl německou národnost a kolaboroval s nacisty. Soudy se
však prozatím vždy rozhodly, že to vidí jinak, a to právě
bylo podstatou schůzky: jak se vypořádat s nezávisle smýšlejícími
soudci. V souvislosti s tím jeden z ústavních soudců naznačil, že se politici
chovají jako představitelé minulého režimu. Na schůzce
se ve skutečnosti nevyřešilo nic. Koaliční partneři se
musejí starat o naléhavější záležitosti, než je to, zda
si ředitel galerie - Dostálův další dobrý přítel - bude
brzy muset sbalit saky paky. Jejich jednotná fronta dostala
ránu, když Josef Hojdar neočekávaně oznámil, že se vzdá
svého členství v parlamentním klubu své strany. Hojdar
popřel, že by byl podplacen některou z opozičních stran,
ačkoliv ho premiér již jednou nedosadil na vládní post,
protože byl považován za příliš zkorumpovatelného. Hojdar
tomu, aby zahnal tyto řeči, příliš nepomohl, když se ukázal
na karlovarském filmovém festivalu coby host monopolní
české energetické společnosti. Ministr informatiky Vladimír
Mlynář přijel také stylově - na náklady Telecomu, dalšího
monopolu, který má navíc sobecký zájem na Mlynářově spokojenosti.
Mladá Fronta Dnes měla v záloze sólokapra, který ministra
ve vztahu k monopolu stavěl do špatného světla, pak ale reportáž stáhla, protože se stala mediálním partnerem
festivalu. Toto etické selhání mělo za následek odchod
nejoslavovanější reportérky, Sabiny Slonkové. Ta loni informovala
o korupčních praktikách bývalého generálního sekretáře
ministerstva zahraničí Karla Srby, jenž byl právě odsouzen
za objednávku vraždy Slonkové. Bulvární deník Blesk měl
také v šuplíku informaci, že Vladimír Papež býval návštěvníkem
bordelů. Nikdo netušil, kdo Papež je, dokud nebyl nominován
na post ministra spravedlnosti. Stejně tak nikdo netušil,
že má záznam v policejních spisech za řízení v opilosti
- tato informace však vzešla z jeho vlastní strany. Když
se jednotná fronta začala rozpadat, rozhodl se prezident
Klaus změnit názor a vetovat zákon, jenž by zvýšil sazby
daně z přidané hodnoty. Oficiální důvod změny jeho smýšlení
byl, že chtěl dát parlamentu šanci znovu si celou věc promyslet.
Ve skutečnosti Klaus ví, že promýšlet není co. Buď se vládě
podaří prosadit reformu veřejných financí, nebo se stane minulostí a bývalá Klausova strana - občanští demokraté - bude připravena převzít
otěže. Další důvod může být přisuzován proslulé Klausově
uraženosti. V Bílém domě premiéru Špidlovi při jeho návštěvě
Spojených států natáhli červený koberec, zatímco Klaus
měl během své dřívější návštěvy sotva čas na to, aby si
potřásl rukou s viceprezidentem. Klaus se pokusil vyvážit
Špidlovo setkání s Bushem tím, že odjel do Francie setkat
se se Chiracem, avšak i tato schůzka nakonec měla kyselou
pachuť. Klaus si neustále stěžoval na Evropskou unii a
otevřeně přiznal, že po proběhnuvším referendu v ulicích
netančil. V reakci na to jistý francouzský deník napsal,
že nástupcem prezidenta, jako byl Havel, se nikdy nestal
někdo tak zcela odlišný, jako je Klaus. Havlova reputace
je jistě jedna z věcí, na níž se Američané a Francouzi
shodnou. Špidla ještě ani neodjel, a už vešel Havel, aby
vesele přijal další v řadě vyznamenání. Moc dlouho se nezdržel,
protože v Praze měli hrát Rolling Stones. Byla to velká
mediální událost, protože Mick měl během pobytu v Praze oslavit šedesáté narozeniny. Kapela se zdráhala
hrát zde počtvrté, avšak na Havlovo přání souhlasili a
své turné o Prahu rozšířili. Bývalý prezident se s nimi
objevil na jevišti a s radostí přijal dar ve výši 100 000
dolarů pro svou nadaci. Na oplátku daroval Keithu Richardovi
tričko s nápisem "Fuck the KSČM". Není překvapením, že ono tričko navrhoval tentýž umělec, který během Havlových
posledních měsíců v úřadě pověsil na Hrad hnusné neonové
srdce.
|
