|
Vypadá to, že špióni jsou všude. Dva členové vládního kabinetu - ministři Gross
a Tvrdík, samozřejmě - tvrdí, že je BIS, domácí zpravodajská
služba, sleduje. Gross k tomuto tvrzení neposkytl mnoho
důkazů, kromě toho, že na politické schůzce, kterou loni
navštívil, okouněli jacísi podivní muži. Grossova obvinění
však přitáhla pozornost k jeho manželce, jež své rodině
zařídila poměrně pohodlný život prodejem výrobků Amway.
Jisté noviny naznačily, že jestliže někdo špehuje na ministerstvu
vnitra, mohlo by to mít něco společného právě s těmi mýdly
a šampóny, které před nedávnem prodávala. Tvrdíkův případ
čirou náhodou také souvisí s rodinnými záležitostmi. Agenti
BIS údajně jednali na základě tipů od nedávno odstoupivších
příslušníků Tvrdíkovy vlastní vojenské zpravodajské služby.
Patrně si to s ním chtěli vyřídit kvůli důkazům, které
proti nim ministr obrany měl a které dostal od svého bratra,
dalšího nedávno odstoupivšího příslušníka téže zpravodajské
organizace. Podobného odchodu nebyli schopni čtyři příslušníci české protichemické jednotky v Kuvajtu. Jejich jména se nedávno objevila na
seznamu bývalých špiónů komunistické vojenské rozvědky.
Tvrdík prohlásil, že není rád, že jsou tito lidé stále
ještě ve službě, ale nechává - jako obvykle - na ostatních,
aby rozhodli o svém osudu. Už tak má dost problémů se zřízením
polní nemocnice v Kuvajtu. Vláda nabídla nemocnici jako
prostředek humanitární pomoci během války v Iráku, podle
prezidenta Klause tím však zašla příliš daleko. Ten se
obával, že jakýkoliv krok bez povolení OSN by Českou republiku
ve válce postavil na stranu USA. Od chvíle, kdy se ujal
úřadu, dal Klaus jasně najevo, že má v plánu držet svou
zemi za všech okolností přímo uprostřed. To jej vedlo k
tomu, že požádal amerického velvyslance Craiga Stapletona,
aby Českou republiku vyjmul z washingtonského seznamu členů
protiirácké koalice. Stapleton nakonec jejich schůzku rozhněvaně
opustil - údajně poté, co Klaus naznačil, že najdou-li
se v Iráku zbraně hromadného ničení, byly tam pravděpodobně
nastrčeny. Ale stejně jako skončila válka, začali i oba muži své spory bagatelizovat. Pro
české turisty to však už bylo pozdě, jelikož na ně Spojené
státy okamžitě uvalily přísnější vízové podmínky. Mohlo
by být pozdě i pro Klause. Navzdory jeho smířlivému tónu
dosud nepadlo ani slovo o tom, že by se během své návštěvy
USA letos v létě měl setkat s prezidentem Bushem. On alespoň
nebude muset projít uličkou americké ambasády v Praze,
případně vlastního ministerstva vnitra. Jedna irácka žena
se pokusila dostat do České republiky, aby zde nechala
ošetřit svého nemocného syna, ale přestože měla platné
vízum, nebyla imigračními úředníky do země vpuštěna. V
důsledku války se záležitosti změnily, prohlásili úředníci,
když ji posílali pryč. Za normálních okolností by před
médii vždy sebevědomý Gross přiskočil ženě na pomoc a rozhodnutí
by zvrátil, ale vypadá to, že ho ti špióni nějak rozhodili.
Postup své policie bránil a dokonce oné ženě doporučil,
aby si pečlivě pročetla imigrační zákon, než vyplní další
žádost o vízum. Podle všeho tak učinila, protože během několika dní jí bylo uděleno další, a tentokrát
to fungovalo. Jak Gross stále klopýtá, získává na jeho
úrok popularitu Klaus. Prezident veřejně vyhlásil svůj
záměr vládnout, jako by vládl sám lid, a tak taky činí.
Většina jeho lidu byla proti válce, a tak byl také proti.
Většina Čechů nechce, aby vydal prezidentskou amnestii,
a tak ji nevydá. Jel do Atén podepsat dohodu o přístupu
k Evropské unii, což podporuje většina Čechů, a dokonce
si ponechal tu čest podepsat ji místo českého velvyslance
v Unii. Ale inkoust ještě skoro ani nezaschl, když Klaus
ukázal, že se od svého euroskepticismu stále neoprostil.
Být členem Evropské unie, prohlásil, může být snem pro
některé a noční můrou pro jiné. Kvůli jeho poznámce se
ministr zahraničí Svoboda vyjádřil, že Klaus coby student
práv by se svými názory na Evropu neudělal zkoušku. Klaus
kontroval, že Svoboda by byl rád, kdyby se mu dnes povedlo
dostat z mateřské školky. A ti dva nebyli jediní, kteří
předváděli dětinské šarády. Jako důsledek debaklu v arbitráži ohledně televize Nova odvolal parlament Radu pro rozhlasové
a televizní vysílání. Někteří z členů rady však odmítli
nařízení přijmout a oznámili, že v ní zůstávají. Tohle
je moje židle a vy mi ji nemůžete vzít! Nakonec to bylo
na nic. Někdo zaplatit musí, ačkoliv - taky ne vždycky.
Jistý soudce znenadání oznámil bankrot churavějící Union
banky a nechal vládu čelit povinnosti krýt vklady v hodnotě
více než 16 miliard korun. Vláda se pomstila uvržením soudce
do vězení a prohlásila, že jako další jsou na řadě představitelé
banky, kteří se všeho - od vydírání po nedávný únos - účastnili.
Jakmile to ale začíná vypadat, že už ty chlápky konečně
drží na uzdě, zprostí jednoho z bývalých "průmyslových magnátů" viny z vytunelování společnosti, kterou řídil v době, kdy byl Klaus premiérem.
Soud rozhodl, že někdo deset milionů korun, které onen
muž vzal ze své společnosti, zaplatit musí, ale dotyčný
to nebude.
|
