|
Ve svém posledním novoročním projevu z postu prezidenta Václav Havel prohlásil,
že bylo správné, že se Československo před deseti lety
rozpadlo. Projevil lítost pouze nad tím, že se nekonalo
veřejné referendum a politici (včetně jej samotného) pojali
rozdělení jako účetní operaci. A to bylo v podstatě vše.
Nepředložil žádné zhodnocení třinácti let svého působení
v úřadě, nýbrž jen vyjádřil víru v to, že příštím prezidenem
bude moudrý a zodpovědný člověk. Může to klidně trvat dlouho,
než tato země po Havlově odchodu přijde na to, kdo oním
člověkem bude. Poslanecké sněmovně a senátu se nepodařilo
zvolit jeho nástupce ani ve dvou volbách, když velký favorit,
předseda senátu Petr Pithart, byl v první volbě poražen
bývalým premiérem Václavem Klausem. Kandidát vládnoucích
sociálních demokratů od počátku neměl šanci a brzy vypadl,
stejně jako kandidát komunistů. To otevřelo dveře novému
souboji v druhé volbě mezi Klausem a mužem, jenž ho vystřídal
ve funkci premiéra, Milošem Zemanem. Naposledy, když proti
sobě tihle dva stáli, to skončilo dohodou ve stylu "Ty zabereš sever a já si nechám jih." Lidovci a nezávislí nominovali - dychtiví oba muže protentokrát zastavit - do
druhé volby senátorku Jaroslavu Moserovou. Ta je uznávanou
překladatelkou a bývalou prezidentkou výboru UNESCO a jejím
jediným opravdovým nedostatkem je, inu, její "větrem ošlehaný vzhled". Důležité bylo, že měla sympatie v senátu a mohla zablokovat zvolení jak Klause,
tak i Zemana. Klaus, který se stále nejraději nechává oslovovat
jako professor, mohl počítat se skálopevnou podporou své
strany, občanských demokratů. Zemanovi takového přepychu
ze strany sociálních demokratů nebylo dopřáno a promptně
ukázal, proč se mu říká jezevec. Zatímco profesor bloumal
po chodbách budovy parlamentu, jezevec proměnil kancelář
jednoho ze svých příznivců v doupě a začal komukoli, kdo
vešel dovnitř, slibovat. Jednal také s komunisty, kteří
v podpoře Zemana viděli příležitost, jak být opět respektováni.
Klaus - příznačně - na celou věc zvrchu pohlížel a neslíbil
nic, zatímco Moserová učinila slib pouze jediný: bude-li
zvolena do funkce prezidenta, přestane tato bývalá lékařka
kouřit (což by nepochybně bylo na Zemana, který kouří jednu
od druhé, příliš). Jak se druhá volba blížila, Zemanité
mezi sociálními demokraty začali tlačit na premiéra Špidlu,
aby ukončil svou protizemanovskou šarádu a otevřeně podpořil
muže, díky němuž udělal kariéru. Avšak Špidla spolu se zbytkem vedení pouze připustil,
že Zeman je oficiálním kandidátem jejich strany. Nic víc.
Bez jejich podpory by Zeman neměl šanci. A taky že neměl.
Když se hlasy z prvního kola sečetly, ukázalo se, že Klaus
jej porazil ve sněmovně a spolu s Moserovou i v senátu.
Zeman ani nečekal na vyhlášení oficiálních výsledků a nasupeně
vyklidil prostor. Pravděpodobně nemohl snést představu,
že muž s kamennou tváří, předseda poslanecké sněmovny a
šéf antizemanitů uvnitř sociální demokracie Lubomír Zaorálek,
oznámí jeho porážku. V druhém a třetím kole volby nedokázal
Klaus překonat podporu Moserové v senátu a druhá volba
skončila, aniž by byl prezident zvolen. Otázkou nyní zůstává,
jak se ubírat dál. Bude-li se konat třetí volba, budou
občanští demokraté nadále podporovat Klause, i když se
mu nepodařilo uspět v prvních dvou volbách. Zemanité by
mohli podpořit Klause, aby se pomstili Špidlovi a spol.,
avšak ani oni, ani komunisté nijak nechovají muže, kterého
mohou považovat za zodpovědného za většinu neduhů této země, v lásce. Ačkoliv také přímá
volba je jedna z možností, nikdo se nedokáže shodnout na
tom, kdy ji konat, jak ji konat a tak dále. Jediné, co
je jisté, je, že když Havel na začátku února opustí svůj
úřad, nebude prezident žádný, což ovšem nutně neznamená,
že je to špatně. Poprvé v historii českého národa není
volba prezidenta předem dohodnutým aktem. I Havel, přes
veškeré své demokratické cítění, si vybudoval kult osobnosti,
který zaručoval jeho zvolení bez jakýchkoli opravdových
diskuzí. Připomínalo to časy legendárního Masaryka a dokonce
i éru komunistů. Avšak konečně na Hrad dorazila demokracie,
ač v omezené podobě. A to není jediná známka nových začátků
v české politice. Den před druhou volbou senát schválil
zproštění Vladimíra Železného senátorské imunity. Ředitel
televize Nova unikal obvinění z podvodu na investorech
po několik let, ale přísahal, že jeho zvolení do senátu
nemá nic společného se získáním imunity. Ve chvíli, kdy
se senát problému začal věnovat, však předstoupil před své kolegy a marně se hájil. Stejně tak to nevypadá,
že by se na poslední chvíli chystala nějaká prezidentská
milost. Havel u příležitosti svého novoročního projevu
varoval před tím, aby lidé jako Železný využívali politiky
k tomu, aby se vyhnuli obžalobě. Co se týče všech ostatních
lidí, jenž dostali kontroverzní milosti (a někteří z nich
měli osobní vazby na Havla), k těm prezident řekl pouze
tolik, že to je jen a jen jeho věc.
|
