|
Když
se občanští demokraté sešli v moravském lázeňském městě Luhačovice na svém každoročním stranickém
kongresu, měli špatnou náladu. Prohráli bitvu o reformu
veřejných financí, aby posléze zjistili, že vláda jeden
ze zákonů poté, co prošel, přepsala. Administrativní
chyba způsobila záměnu zamýšleného "je" v návrhu zákona za "není", čímž se zcela změnil jeho význam, a vyšlo jednou provždy najevo, že poslanci
ve skutečnosti neví, o čem je (nebo není) hlasováno.
Vláda návrh zákona opravila na vlastní pěst, aniž by
o něm nechala znovu hlasovat. Občanští demokraté v reakci
na to pohrozili, že celou záležitost poženou k Nejvyššímu
soudu; ještě předtím ale využili svého kongresu k chrlení
urážek na vládu. Kabinet je banda zlodějů, prohlásili,
vedená premiérem - "lhářem, podvodníkem a paranoidním autistou". Poznámka o paranoi byla narážkou na odposlouchávací zařízení údajně nalezené
v autě jistého poslance, který byl v konfliktu s premiérem.
A když mluvíme o té paranoi - když policisté nabídli,
že prohledají auta ostatních poslanců na štěnice, byli
odmítnuti kvůli obavě z toho, že tam další odposlouchávací
zařízení naopak umístí. Mezi těmi, kdo v obecenstvu tyto
slovní výpady poslouchali, byl i Miroslav Kalousek, nově
zvolený předseda křesťanských demokratů, který byl jako
jediný z lídrů významných stran na kongres pozván. Jeho
strana je členem vládnoucí koalice, což znamená, že někteří
z oněch údajných zlodějů jsou z jeho vlastních řad, on
však svůj komentář omezil na ujištění, že křesťanští
demokraté se těší na co nejlepší vztah s demokraty občanskými.
Dostalo se mu nadšeného potlesku a pak se začaly vkrádat všechny ty pochybnosti. Ačkoli k sobě mají obě strany vzájemně ideologicky
blíže než k sociálním demokratům, Kalousek má geneticky
zakódovaný archetyp lidoveckého chování, a proto vždy
hledá jen to nejlepší pro sebe a pro své lidi. Ale stejně
díky, žes přišel. Občanští demokraté své urážky neomezili
jen na svůj kongres a vlastně ani na oblast politiky.
Vlastimil Tlustý, lídr jejich poslaneckého klubu, vyjádřil
své zklamání nad zjištěním, že ministryně školství Petra
Buzková podstoupila operaci na zmenšení poprsí. Přišla
o své dvě největší přednosti, odfrkl si. Několik kolegů
z jiných stran se k němu připojilo s podobnými nevhodnými
poznámkami a dohromady postavili základ televizní reportáže
o vulgaritě mezi poslanci. Ministru kultury Pavlu Dostálovi
se tenhle nápad vůbec nelíbil a osobně požádal ředitele televize, aby reportáž nezveřejnil. Prý příliš nedůstojné pro televizní
vysílání. Ministryně zdravotnictví Marie Součková rovněž
cítila rozhořčení nad tím, že v senátních volbách skončila
na ubohém šestém místě. Rychle svedla porážku na svého
podřízeného, na toho, kdo vyvolal negativní publicitu
kvůli plánu umožnit prodej kondomů pouze certifikovaným
prodejcům. Už žádné prodávání na stáncích a u pokladen.
Ve skutečnosti existoval zákon, který toto omezení přikazoval,
avšak nebyl prakticky nikdo, tím méně pak Součková, kdo
by o něm věděl. Nadbytek urážek se rozšířil až na Hrad,
jemuž parlament zamítl žádost o 25 milionů korun na opravy
různých památek. Prezident Klaus stál zrovna nedávno
před poslanci a káral je za to, že utrácejí tolik peněz.
Ti se mu proto rozhodli ukázat, že to není pravda. A
to vše přichází ve chvíli, kdy i senát bude muset přidat do rozpočtu další zbytečné výdaje. Nezávislý
senátor Vladimír Železný, vyšoupnutý ředitel televize
Nova, spojil síly se třemi komunisty a založil s nimi
oficiální klub. Tento klub nebude mít žádnou reálnou
moc, ale komunisté dosáhnou dalšího stupně legitimity
a Železný dostane do užívání auto, kancelář a účet na
výdaje. Komunisté se dnes radují z faktu, že jsou dle
průzkumů veřejného mínění druhou nejpopulárnější stranou
v zemi. Klaus z jejich comebacku obviňoval vládnoucí
sociální demokracii, aniž by se obtěžoval zmínit o tom,
že sám komunisty otevřeně přizval ke kulatému stolu při
vyjednávání o svém prezidentství. Ale zrovna když si
komunisté začínají myslet, že byli rehabilitováni, zčistajasna
se objeví jistý Ludvík Zifčák, lídr věkem sešlého členstva
Komunistické strany Československa, opět volaje po znárodnění a podřízenosti tisku. Komunisté
se dnes ničeho nebojí více než lidí jako on, kteří chodí
a mluví jako opravdoví komunisté. Je zde alespoň jedna
skupina lidí, kteří se jeden druhého nemusí bát. V neuvěřitelné
ukázce týmového ducha rozhodl soudce obvodního soudu
Martin Šalamoun ve prospěch tří soudců, kolegů ze stejného
soudu, kteří žalovali stát o nedoplatek mzdy. O tři týdny
později jeho kolegové vyslechli jeho případ, který se
týkal téhož, a jeho vstřícnost mu oplatili. Soud, který
by dle zákona měl v takových záležitostech reprezentovat
stát, zde nespatřoval konflikt zájmů, protože nešlo o
současně otevřené kauzy.
|
