|
Celé léto se objevovaly spekulace o tom, že koaliční vláda padne, jakmile sněmovnou
neprojde její reforma veřejných financí. Při pohledu na
čísla to vypadalo jako hračka. Sociální demokraté a jejich
vládní partneři mají v poslanecké sněmovně většinu jednoho
jediného hlasu a jeden z nich, Hana Marvanová, už každou
chvílí očekávala miminko. Další z koaličních poslanců Josef
Hojdar proti reformním zákonům otevřeně vystupoval, stejně
jako většina odborářů. Odborové sdružení učitelů svolalo
na první školní den stávku na protest proti vládnímu plánu
zrušit dvě měsíční výplaty navíc, které učitelé každoročně
dostávají, požitek, jenž byl zaveden ještě za komunismu.
Jelikož to byla česká stávka, nevedla k ničemu. Výzvu uposlechla
jen třetina škol a stávka se týkala jen prvního dne školy,
kdy studenti přijdou, pochlubí se svými novými mobilními
telefony a jdou zase domů. Zaměstnanecké odbory sice uspořádaly
nějaké protestní akce, ale žádné z nich se svou velikostí
neblížily protivládním demonstracím v době, kdy byl premiérem nynější prezident Klaus. Prezident již svou roli sehrál, když vetoval
významný reformní zákon poté, co řekl, že jej vetovat nebude.
A také se objevily výsledky průzkumů veřejného mínění,
podle nichž by to - kdyby se nyní konaly volby - opoziční
občanští demokraté ostatním stranám nandali. Jejich šéf
Mirek Topolánek se cítil sebejistě, přesvědčen, že dny
vlády jsou sečteny, dokud se jej někdo nezeptal, co by
se dělo, až by padla. "Nu...hm...ehm," bezradný Topolánek nakonec veřejně oznámil, že jeho strana by mohla podpořit
prozatímní vládu vedenou vicepremiérem Grossem. Na jeho
ministerstvu vnitra sice možná panuje zmatek, Gross však
dokázal na klíčové posty ve vládě a v jejím okolí dostat
své lidi, čímž ukázal, že - kdyby nic jiného - je minimálně
šikovným manipulátorem. Nejviditelnějším příkladem je Jaroslav
Tvrdík, na jehož ministerstvu obrany rovněž panoval zmatek,
když ho letos v létě opouštěl. Tvrdík potřeboval místo
a Gross mu jedno našel - místo šéfa Českých aerolinií,
a to navzdory tomu, že nikdy dříve neřídil velkou společnost
a má chabou, velmi chabou znalost angličtiny. Kolegové
ministři Tvrdíkovo jmenování podpořili s vidinou toho,
že jim vláda - až oni kabinet opustí - najde nějaké teplé
místečko. Pak je to v nějaké jiné funkci nebude svádět
k vyzrazení státních tajemství. Občanská povinnost (nemluvě
o zákonech) jim zjevně vůbec nepřišla na mysl. Ale vláda
určitě chtěla mít v Českých aeroliniích někoho ze svých,
protože aerolinky se chystají v budoucnu utrácet peníze, hodně peněz za nová letadla do své flotily. Otázka
za milion zní, kdo letadla dodá - zda francouzský Airbus
nebo americký Boeing. Tvrdík a Gross byli silnými zastánci
americké intervence v Iráku, ale teď, když situace tam
nevypadá tak přívětivě, k tomu nemají co říci. Dokonce
i bývalý prezident Havel, který se nemohl dočkat, až válce
vyjádří podporu, dnes prohlašuje, že má pochybnosti o tom,
v jakou dobu byla započata a jak byla vedena. Jeho poznámky
dobře ladí s faktem, že právě vydal knihu pohádek. Jeho
milá přítelkyně Madeleine Albrightová také přichází s knihou
a naváží se přitom do Bushovy administrativy. Válka byla
špatná, tvrdí Albrightová, protože se jí nikdy nedostalo
podpory OSN. Jistě, vzdušná válka, kterou spolu s Clintonem
vedla roku 1999 v Jugoslávii, OSN také obešla, to ale byla
humanitární akce, rozumíte. Premiér Špidla dokázal, že
vyjde s oběma stranami. Vrátil se z cesty do Washingtonu
plné obdivného plácání po ramenou, aby vzápětí v Praze
zorganizoval totéž s Bushovým rivalem Gerhardem Schröderem. Zdá se, že jediní, s kým Špidla nedokáže
vyjít, jsou čeští politici. Komunisté se jasně vyjádřili,
že na celé vládě jim nejvíce vadí Špidla sám. Přesto naznačili,
že jsou připraveni nabídnout dostatečnou podporu pro to,
aby reformy prošly, což mělo přimět nespokojené sociální
demokraty, aby přešli na jejich stranu. Nakonec koalice
dokázala držet pohromadě a nechala projít většinu reformních
zákonů beze změn. Marvanová, jež byla příčinou tolika problémů
během loňského hlasování o rozpočtu, porodila již před
tímto hlasováním a rozhodla se vzdát svého křesla ve sněmovně
a stát se maminkou na plný úvazek. Její vystřídání se ukázalo
jako pohodlnější řešení a - tak jako tak - občanští demokraté
zjistili, že mají o hlas méně. Petr Kott, bývalý lékař,
jenž by se snadno mohl stát bodyguardem, nepřišel na hlasování,
protože - jak jeho vlastní strana přiznala - byl ožralý.
V jeho případě se nejednalo o tajné popíjení z plaskačky
schované pod kabátem, nýbrž o postávání v řadě u parlamentního bufetu a opíjení se množstvím vybraných drinků, na než přispívají
daňoví poplatníci. Vládní reformy, jak se zdá, před sebou
mají ještě dlouhou cestu.
|
