Příště se zařaďte pěkně zpátky do fronty

in English

V dřívějším Československu neexistovala žádná tržní ekonomika a ani žádný telemarketing. Češi se ale učí rychle. Jednou odpoledne mi zavolala nějaká paní, jestli může ke mně přijít a předvést mi vysavač. Slíbila, že mi vyluxuje celý byt bez ohledu na to, jestli si ten její vysavač koupím nebo ne. Řekl jsem jí, že jsem právě dovysával. Odpověděla mi, že by mi mohla ukázat, kolik prachu ještě přesto zůstalo na mém koberci. Řekl jsem jí, že to jí můžu ukázat i já sám. Řekla mi, že ráda počká, až budu příště vysávat. Řekl jsem jí, že toho se nedočká. Řekla mi, že stejně počká.

Po odložení sluchátka jsem pospíchal do banky, než ji zavřou. Dorazil jsem tam včas a vzal si z automatu lístek se svým pořadovým číslem. Měl jsem číslo 85, ale při tom čekání se mi to nějak popletlo a začal jsem být přesvědčen, že mám číslo 87. Když vyvolávali číslo 85 a nikdo se nehlásil, řekl jsem si sám pro sebe: "Ten idiot právě přišel o pořadí." Teprve až vyvolali číslo 87, došlo mi, kdo tím idiotem byl. Jediný způsob, jak se vyhnout propadnutí na konec fronty byl ten, že jsem požádal službu konající úřednici o pomoc. Laskavě souhlasila a doprovodila mě k příslušnému okénku.

Jak je to od ní milé, pomyslel jsem si, dokud se neukázalo, že mě má ve skutečnosti za naprostého idiota. Než mě u okénka opustila, udělila mi pár pokynů, dostatečně hlasitě, aby to slyšeli všichni ostatní zákazníci. "Teď zůstaňte přesně tady. Nikam nechoďte. Tato dáma vám pomůže. Jakmile vás zavolá, běžte k ní a ukažte jí své číslo. Pak jí řekněte ..." Mohla zrovna tak rovnou zařvat na ostatní zákazníky: "Podívejte se všichni sem, tohle je číslo 85."