|
Nikdy dřív jsem neměl oslavu narozenin jako tuto. Seděl jsem sám v kabinetu
školy, kde jsem pracoval, když se náhle rozletěly dveře.
Dovnitř vkráčel celý učitelský sbor v řadě jeden za druhým,
přičemž každý mi potřásl rukou a popřál všechno nejlepší.
Pár gratulantů mi poté zazpívalo několik taktů: "Hépí bérsdéj."
Pak
jsme spolu všichni jen tak stáli
a trochu si povídali. Opravdu jen
trochu, protože
já tehdy neznal jejich jazyk a většina z nich nemluvila
mým jazykem. Náš "jazyk těl" byl ale zcela jasný. Všichni jsme na něco čekali. Neměl jsem ani zdání, na co
asi čekají oni. Byly to konec konců přece moje narozeniny.
Až později, poté co mí kolegové odcházeli z místnosti viditelně
méně nadšeni, než do ní přicházeli, jsem se dozvěděl, že
v této zemi se právě od oslavence očekává určité pohoštění
jako je zákusek, chlebíčky nebo jiné chuťovky. To jubilant
hostí své gratulanty, a ne naopak. To tedy bylo pro mě
překvapení! Má-li dotyčný hodně blízkých přátel a příbuzenstva,
může litovat dne, kdy se vůbec narodil.
To nebyl naštěstí můj případ.
Musel jsem pohostit jen skupinku hladových učitelů.
Následující rok jsem zajistil, aby všechno bylo v pořádku.
Uklidil jsem jeden pracovní stůl ve svém kabinetu a připravil
na něj plno zákusků a chlebíčků z místních lahůdek. Vypadalo
to všechno skvěle. Jediný problém byl, že nikdo nepřišel.
Možná, že zapomněli, možná, že nezapomněli, záleží na tom,
jak se na to díváte. Moje kolegyně se dala do shánění gratulantů,
kteří pak konečně vpochodovali dovnitř a byli nepochybně
potěšeni, že jsem se poučil.
Dokonce pro mě měli dárek, láhev
whisky. Poděkoval jsem svým kolegům a pozval je, aby si
posloužili z prostřeného stolu. Rádi to učinili, ale když
zazvonilo, odešli se stejně podivným výrazem ve tváři jako
loni. Bylo zjevné, že zákusky a chlebíčky nestačily. Když
odešli, zeptal jsem se své kolegyně: "Co jsem zase letos udělal špatně?" Řekla mi: "Neotevřel jsi tu láhev whisky."
Whisky?
"Aha, takže ta whisky
vlastně nebyla dárek - přesněji řečeno - přinesli ji proto,
aby zapili moje narozeniny. Je to tak?"
"Ne, ne, byl to dárek,
ale stejně ji chtěli vypít."
|
