další pokus o překlad

Viděl starost na mé tvaři. ''Řekl jsem ti tvé výběry. Spolupracuj s námi, a nahrad' tvou zrádčovskou chování, nebo budeš souborně vykonaný. Tys byl vybrán, protože známe kdo jsi, co jsi, a kde budeš. Porušíš-li přikazy, nepřežiješ uvidět příští svítání. Vstal a stal u oken, své ruce za sebou. ''Tyhle jsou tmavé dny, seňor, ale nevzdáme se kvůli vražedemu úteku cizincím vetřelecem.''

Napoleon napadlo Španělsko. Španělský Generál mluví s nějakem váhavem ''patriot''.

He read concern on my face. I told you your choices. Cooperate with us and make up for your treasonous conduct, or you will be summarily executed. You have been chosen, because we know who you are, what you are, and where you will be. If you disobey the orders, you will not survive until the next dawn. He got up and stood by the window, with his hands clasped behind his back. These are dark days, seňor, but we will not surrender to a murderous aggression by a foreign invader.

 

Četl v mé tváři úzkost. "Máš na vybranou: Spolupracuj s námi a odčiň své zrádné chování nebo budeš okamžitě popraven. Vybrali jsme tě, protože víme, kdo jsi, co jsi a kde budeš. Neuposlechneš-li, nedožiješ se příštího rána. "Vstal a stoupl si k oknu, ruce sepjaté za zády. "Toto jsou těžké dny, seňore, ale my nepodlehneme(nehodláme podlehnout) vražednému útoku cizího vetřelce."

 

Ahoj Karle, rád uslyíš, že období déšti konečně přišel. Hezké déšt' padá odpoledne.
Padá déšt sice ale ještě je tu sucho.

Díky za dávání tu historku do českého stylu.

Kdyby s jimi nespolupracoval, budou ho okamžitě popraven. Měl jenom jeden možnost, a byl to udělat, co řekli.
Chtěl se konec konců dožit příštího rána. Nebyl pravě vlastencem, ale neměl na vybrannou.
Generál si stoupl k oknu, ruce sepjaté za zády, a podíval se na Don Juan de Zavala, ''Nedovolíme, aby ty vražedný lidi zůstali v našem narodě. Mně nevadí, kdo jsi vlastně ty, seňore, od této doby jsi odvážná narodní hrdina.''
Nevěděli sice, že jsi to byl ty, ale já to vím''.
Ty jsi níc víc než obyřecyný zlodej.''
(Maybe they didn't know that it was you, but I know. You are nothing more than a common thief?)

 

Halo, halo
Tohle jsou velmí těžké dny, amigo, bez pochyb.
Tři vážné pokusy v Anglii. Použíl bych všechny ty přislušné přidavné jmeny, ale radějí bych to neudělám. Je to dost říct, že je to smutné, velmi smutné.

Radějí bych ti říct prostě, že období dešt'ů konečně přišlo.
Tam u tebe někde sprchuje ale ještě je sucho. Stejné jako u nás, ale tu se rozhodně nikdy chladí. Dukud tu není listopad, tu se neochladí.

Je to užitečný, že jsi přeložil tu historičku do českého stylu.
Naše Don Juan de Zavala měl jenom jednu možnost, a byl to udělat, právě co řekli.
Nechtěl, abych ho okamžitě popraven. Raději by se dožil uvidět další den.
Spanělský partizán mu řekl, že měl jenom dvě vyběry. Ani spolupracuje ani umří.
A on má rád život, tak jestli chtějí, aby byl vlastencem, vlastencem bude.
Don Juan poslouchal, jak pokračoval mluvit, "Ty nejsi níc víc než obyčejný zloděj, a moc se mi nelíbíš.
Dobře vím, kdo jsi, a tvůj druh. Ty a tvůj druh jsou to nejhorší ubohé tvoří, které žijou, ale bohužel v těchto dobých, tě potřebujeme.
Don Juan tam seděl tiše, a přemyslel na jeho situace.

Jak zjistili, že jsem to byl já? Musí mít vyzvědčý všude, v každé zakouti města.

 

Tu se neochladali kamaráde, dokud tu není listopad, možna i prosínec.
Konečně je tu období děšt'ů. Tak moc jsme ji čekali.
Byl tu sucho a mnohem požárů.
Tak to je krásný pohled za unavené oči.

Rozhodl jsem se nepoužit všechna ta přislušná přidavná jména.
To, co se stalo v Anglii je hrozný věc.
Všichní už to vědí, jak se k něj cítí. Nepotřebuji mé slova, už vědí jak(co?) o čem myslí.
Radějí bych prostě mluvil o štastn'ější a jednodušší věci.
Tam u tebe ráno osprchuje, mlhavý déšt' kropil ulice, ale potom kolem decetu, oblačy se oddělí a jas slunce svítil na Prahu. Všechna chodecí odstranili dešt'níky. Úsměvy se vrátili na tváři.
Chodecí honem jde tu a tam na své hrozné důležité mise.

Don Juan měl dvě možnosti na vyběr. Spolupracovat s partyžání, a pravděpodobně tím, strátit svůj život v boji či nespolupracovat, a tím, být okamžitě popraven. Nelíbili se mu jeho výběry.
Měl pocit, že se generálove partyžánů z nějakého důvodu vůbec nelíbil.
Myslí si sám sebe, ''Ten si myslí, že jsem obyčejný zloděj. Nepochopí, že se krev králů hne svými žilami. Zjistí to dost brzy, potom mě zacháze s respektem, co zaležím. Ted' mě sice opovrhuje, ale zítra zaspívá růžnou pisničku.''

 

Dobrý den. Ten dokonalý přispěvek mě uniká. :lol:

Nikdo nevěděl, že královský krev proudí jeho žílami. Všichní si mysleli, že byl jen další obyčejný uličnice. Mylili se ale. En facto je dlouho ztračeného syna králů.
Moc chci vidět jejích tváři, když si to zjistili. Ošklivé úšměky rýchlé zmíze.
Bude to krásný pohled pro tyto unavené oči.
Moc se na to těším. Nemá vůbec rád způsob, ktreré mnou opovrhuji.
Budou zítra zpívat jínou písničku a zacházějí se mnou s respektem.
Dnes mě pohrdají, zítra mě prosí o milost.

Mlhavý děšt' pokropí ulice ráno mezí ctvrtě na deset a tří ctvtrě na jedenáct, čili kolem desáté, ale potom oblaka se rozestoupí a jas slunce zasvítí na žlatou Prahu. Chodcí schovalí deštníky a úsměvy se vrátily na tváře.
Spěchají sem a tam za svými veledůležitými záležitostmi.

Jak slunce žaří mé krásné město, si myslím sám pro sebe, že jsem možná štastnější muž na světě. Vltava se pohýbuje k moří tak jak se pohýboval k moři odnepaměti.

Všichni už to vědí, jak se k něj cítí. Nepotřebuji mé slova, už vědí jak(co?) o čem myslí. (??)
Everybody already knows how they feel about it. They don't need my words, they already know what they think about it?
it....the event(s) in England.
Žák zas píše nesmysl.

 

Já vidím proč je ta věta trosku matouci.

Všichni už to vědí, jak se k něj cítí. Nepotřebuji mé slova, už vědí jak(co?) o čem myslí. (??)
Everybody already knows how they feel about it. They don't need my words, they already know what they think about it?

For me it's somehow difficult to understand.
Každý už ví, jaké pocity k tomu chová/chovají/chovat (?). (Who is "everybody" and who "they" - the same?)
Ano....everybody and they are the same in how I meant it, but the sentence could also mean different sets of people.

Everybody(in this room) thinks they(in that room) are odd.
But I meant them the same. Could be taken either way.
Better translation maybe...Each of us know already knows what feelings we(he, she..since each is singular) have about it. Každý už ví, jaké pocity k tomu chová.
Nepotřebovali má slova, sami věděli , co si o tom mysleli.
Jak tu na nejvyšším vrcholu v městě sedím, mohu vidět v dálce, věže starého hradu. Navštevali jsme ten hrad mnohokrát, kdýž jsem byl malý.
Ted' je níc víc než turistické atrakce, ale v třínáctém století byl novější hrad v okoli, a byl středem moci.(the center of power?)
Všíchni tehdy s ním zachází s respektem, které zasloužil.
Pod jeho zdmi se Vltava pohybuje pomale k moři.

Dnes he čtvrtého červenca. To je velký den v Spojenych Statech.
Slavíme nezávislost na Anglii.

 

Ráno po velké noci ohenstroji. Oslavili jsme, že jsme svobodné.
Baravé ohenstroj osvětili nocní obloha.
Voda byla jako zrdcadlo. Hladina vodě odrážela všechny barvy.
Raketové červené záře, bomby ve vzdeše protržení.

Tak je to.....Navštivili jsme tam mnohokrát
a ne.....Navštěvovali jsme tam mnohokrát.....Ale je to víc než jenom jedenkrát.

Stal jsem tam na nejvyšším vrcholu v městě a viděl jsem v dálce věže starého chrámu.
Nedaleko byl krásné patnáctí století hrad. Dávno byl středeskem moci, ale ted´to není víc než jen turistická atrakce. Nepřátelé králu se k hradu chovali s respektem, protože věděli, že za tími obrovskými zdmi byli mnoho jezdců s jejími sílními koní, a na zedech mnoho lučistníků. Nicmeně hrad byl svědkem nějaké skutečné krvavé boji. Nikdy nemusel ale nikomu nepodlehnout.
Dějiny toho hradu ale je velmí zajímavé.
Pod jeho zdmi Vltava pohybuje pomalu k labě, a to teče k severu, až do té doby když se nakonec lévá do studené Severní Moři.
Je to hezké tanec, co ty dvě řeky tancili odnepaměti.

 

Halo Karle...Opravuješ přispěvky brzy dnes.
Den po čtvrtého červenca. Sluničko svítí jasně právě ted' ale minuly noc jsme kolem desáté viděli rakety červeně zářily, a bomby praskaly ve vzduchu. Krásný barevný ohňostroj v nočni obloze.
Byl to úžasný pohled jak ohňostroj osvětil oblohu a hladina vodu, jako zrcadlo, održela všechny barvy.

Jezdil jsem kolo na nejvišší vvrchol v městě. Stál jsem tam chvilnku, abych si užil teplé slunce a lehké větřek. Zvon chrámu zněl v dálce. Celé město ležel pod mnou. Staré hrad byl tam u Vltavy.
Navštěvoval jsem je často, když jsem byl malý, ale ty dny jsou už dlouho
pryč.
Na lavičce jsem seděl, a rychlé jsem usnul. Měl jsem sen, že jsem stál na zdě starého hradu, ale nevypadal staře, vypadal nově.
Všíchni blizko mě mluvili vzrušeně. Mluvili divně ale mohl jsem jim rozumět. Mluvili český, ale........najednou si uvědomovil, že stojím na zdě nového hradu někdy v patnáctém století.
Je tam mnoho lučistníků, a na poli jsou mnoho jezdců.
Zdá se mi, že se připravíme na boj. Ted slyším trubky.
Nejsem si jistý zda se mi tento sen líbí.
Chlap po mé pravice mi dá meč. Ted jsem si jistý, že se mi vůbec této nočni můra nelíbí.
Nedaleko se klidná Vltava pohybuje k labě, co ji trpělivě čeká.

 

Dnes jsi opravil mé příspěvky dvakrát. Jednou brzy odpoledne a jednou pozdě večer.
Na noční obloze jsme včera viděli krásné ohňostroj.
Bomby praskaly ve vzduché a rakety červeně zářily.
Byl to celé věc krásný pohled pro unavené oči.
Hladina vody zdrážela všechny barvy jako zrcadlo.
Jak ohňostroj osvítil noční oblohu, seděli jsme blízko vody v parkovíště.
Byl to nadherný pohled.
Jen věc, co nám chybil, byl hudba.
Když jsem byl malý, jen mladé stěně, rodina a já slyšeli jsme na čtvrtého červena předehru osmnáctsetdvanáctého.(overture of 1812)

Vyšel jsem na kole na nejvyšší vrchol ve městě, a tam jsem na lavičce pod slunečnou oblohou rychlé usnul. Nemohl jsem si pomoci. Bylo to tam příliš perfektni.
Měl jsem sen, mozná mám říčt, měl jsem taková noční můra.
Všíchní blízko mně, jak jsem stál na zdí nového patnáctého století hradu, mluvili vzrušené. Cítil jsem v duchu rozruch a také trošku strách.
Rozuměl jen trošku jejích slov, ale se dá vidět, že se něco dúležitého stává. Začínal jsem se bát, když jsem se podíval na poli před hradem. Někdo mi dávál luk a kázal prstem k jezdců.
Byli tam se mnoho dalších lučištníků.
Někdy mám ty nedivnější sny.
Nedá se níc dělat kromě čekat až do té doby když se vzbudím.

 

To bude tím, že jsme měli státní svátek. A zítra, vlastně už dnes, budeme mít další. :wink:

 

Když jsme byli malí, sestra a já jsme vyjeli na kole každý víkend na slavné Prážské hrad. Stali bychom na zdmi a představili bychom, že na pole pod hradem byli hodně nepřátelí. Jezdcí k nám běželi a museli jsme si ochranit hrad. Byli jsme tehdy hrdiní. S našími luky jsme zachránili den.
Byli jsme tehdy malé štěně bez zádného zájemú.

Ted' zas na těcto zdech stojím, ale bez sestry. A neprátelí jezdcí vypadali opravdu skutečně. Teplé slunce na pole a jezdcy jasně zářil.
Nějak jsem se zas vydal do patnáctého století.
Někdo blízko mne, mi dál luk a ukázoval prstem k jedcům.
Někdo jiného mi dál meč a štít. Co mám udělat s tímito, ptál jsem se sám sebe.
Někdo jiného mi dál kus chleb a řekl mi, ''Nevadí co se stane, neopuštej tvoje místo.'' V dálce jsem slyšel trubky a potom Slavnostni předehru 1812.
Cítil jsem ve vzduše rozruch a také trochu strachu(I smelled in the air excitement and also fear?)
Celý zážiitek vypadal tak divně, protože jen věc, na které bych myslel, je, že toto je nemožné, Napoleon se ještě nenarodil.
Bohužel jsem rozuměl jen trošku slovům mých nových kamarádech.
Ale bohudík byli tam se mnou mnoho dalších lučištníků.
Nelze než čekat až z té nočni můry se probudím.