Urgent need for translation - please

Hezké pár chodí po obchodního domu a drží s za ruce. Vypadají jako jsou zamilovani až po uši.
Radi sem přichážeji a dívaji se na lidi. Radi sedí spolu na lavičce a mýšleji si o nich příbehy.
Podívej se, Ano, na ten pár. A odkud pocházejí?
Vsadím se, že z Francie. Podívej se na způsob, jakým se drží za ruce, chodí spolu tak těsně, a šeptají s sebou.
Víš, jací jsou Francouzi.
''Ale Ano, pravděpodobně oni říkají stejné věc o nás.''
Ano, jsem tak rád, že ses tu se mnou dnes sešla.
Sešla ses tu se mnou, protože mě miluješ, že ano?
To víš, že jo, Mirko.
Chodili jsme spolo už osm měsíce. A tyto měsíce pro mně byli nadherné.
Víš, jak cítím o tebou. Co kdybychom se příšti rok vzali.

 

Nevím jestli opravdu chápeš, jak k tobě cítím.
Vím, že víš, že tě miluji, ale je víc než to. Jsi čast mého duše.
Necítíš to také, milačko? Mně je to jasné, že se bychom měli setkat.
Naše setkání byla napsana na hvězdách dávno.
Nebyla to nehoda, že naše cesty zkřížene.
V té hezkou noc v parku, hvězdy už rozhodli naše budoucnost.
Doufám, že to cítíš také. Že cítíš k mně stejné jak cítím k tobě.
Srdce chce explodovat, pokaždé, že tě vídím.

Can you tell me some of the affectionate names that lovers use?
Bambino, milačko.........

Hezký pár chodí spolu po parku(locative?) a drží se za ruce.
Je jasné, že jsou zamilovani až po uši.
Rádi sem přichažejí, protože je to parku kde se poprvé setkali a zamilovali se. Chodí ruku v ruce kolem jezera. Šeptají si a směji se.
Nemysli si na problémy světa. Jen si myslí na jak to vypadá být zamilovani.
Někdy se vymyšlejí o ostatní zabavné příběhy.
Oba šli do mlýna se svou troškou a tam našli zlato.

 

Nevěděl jsem jestli opravdu chápala, co jsem k ní cítil.
Tak jsem jí řekl, ''Nejenom tě miluji s vše svou srdce ale také jsi část mé duše.''
Miláčku, prosím tě, řekní mi, že tak k mi cítíš také.

Mně je jasné, že bychom se měli tu noc setkali.
Nemyslíš si, že naše setkání byla dávno nápsana ve hvězdách?
Je to naše osud být spolu.
Že naše cesty se setkaly, miláčku, to nebyla náhoda.
Řekni mi, že cítíš ke mně totěž jako já k tobě, a budu nejštastnější muž na světě.
Když jesm s tebou, mizili všechny problémy světa.
Tvoje láska je takové kouzlo.

Štástný pár myslí jen na to, jak to je být zamilovaní.

 

Jejich láska byl dávno napsána ve hvězdách.
Neměli vyběru. Je jím jasné, že jsou se tu noc v parku u řeky měly potkat.
Nebyla to náhoda, že se jejích cesty setkaly. Ted cestuje spolu jen jedna cesta.
Nejenom že se milují z celého srdce ale jsou také část své duše.
Chodí spolu všude ruku v ruce a hlavy v mracech.
Petr se stalo moc štástný, když ona mu řekla, že, ano, cítí k mu totéž jako k ni cítí on.

Podívej se Karle, vcházeji právě ted' do kníhkupectví. Tam straví celé hodiny. Nevadí co dělají, jestli jsou spolu, jsou štástné.
Milovnici sedli spolu a mluví o budoucnosti.

 

Ležel jsem do hospodu bez peněž jako osel, ale bohužel tam byl můj dobrý přítel Johann, a pujčil si mi dost, abych koupil dva piva.
Cestou domů, jsem myslel na Jana, a jak mi dnes řekla, že mě miluji.
Začalo pršet, ale to mi nevadilo. Měl jsem hlavu v oblacích.
Musím si vzpomenout, že jsem pujčil z Johannu té peníze.
Jsem tak št'astný. Ne můžu věřit, že ke mně cítí totéž co k ní cítím já.
Učinilo mi velice št'astným, když mi to řekla. Zdá se mi, že ona je skutečný část mým duší.
Bez ohledu na to, co děláme, když jsme spolu, jsme št'astní.
Zavolám jí až se dostanu doma.
Možná se můžeme někde tento vikend sejít.
Půjdeme zbytek našech životů jednou cestou.

 

Mimo mého příběhičku? nad tímhle, mám také otázku.
Proč je to....Když jsou spolu, jsou št'astní a ne štástné.
Myslel jsem, že št'astní a tak byli jen pro......male plural.
To jsou dobří muže. To jsou dobré ženy.

To jsou fantastická auta.
Když jsem konečně bohatý, koupím si jedno.

 

z = from as from the interior of, out of, off
od = from as from the exterior of, from the neighbourhood of, in the direction from

Weird diminutive, but possible. The soft “í” forces a softening of “h” into “ž”.

The male plural form is used also for mixed groups.

 

Bohužel a bohudík, Nikdy je budu plést zas. Ted' vidím dík ve slovem. Tak je to jasné.
Šli jsme včera do hospody bohužel bez peněz jako pár oslůl, ale bohudík už tam byl naše přítel a půjčil nám dost, abychom si koupili dvě studená piva.
Cestou domů jsem řekl Janě, co k ni cítím. Byl jsem velmi št'astný když mi řekla, že miluje mě také.
Začalo pršet ale nám to nevadilo..
Jana mi řekl, ''Miláčku, nezapomen si na to, že sis od Petru půjčil decet korunů.''
''Máš pravdu, dám mu ji zítra v práci.''
Šli jsme dál do budoucnosti společnou cestou hlavy v oblacích.
''Zavoláme naší rodičé až se dostaneme domů. Řekneme jí dobrou zpravu.
Že se chceme příští rok vzít.
Bez ohledu na to, co dělají, jsou št'astní, když jsou spolu.

To bylo příběžíčko jednoho milého páru, co bydlí u řeky blizko starého chrámu. Sice je starý chrám na druhou stranu řeku, ale dá se slyšet jeho staré zvonky každé rána.

 

Deset korun na dvě piva? Co jste to pili za břečku?

 

Myslel jsem si, že št'astní pár od přítela v hospodě půjčil dvaset korun. Vždýt' všichni ví, že stojí dvě studená piva vic než pouhé deset korun.
Aspon si chceš koupit takovou břečku, a nidko to nechce.
Zvlášt' když se snažíš zapůsobit na snoubenku.

Sice je starý chrám na druhé straně řeky, ale jeho velký starý zvonek je možné slyšet i tu na Malé stráně každého rána.
Zvonek voní každého rána presně v pět. Voní pětkrát, a to je když začíná můj den.
Vzbudím se (Nebo mě vzbudí) a jdu schodéch dolů a nasnídám se. Moc mám rád vejce s teplým chlébem mazane máslem.
Po sprchuji se, jdu do parku se psem, a čekám na Marušku. Radi tam chodíme s nášimi psy a díváme se na slunce jak stoupá nad hory. Potom, po patnáct minut na lavice se vrátíme do svých bytů a chodíme na práci.
On pracuje v bance a ona pracuje v hotelu. Rádi se secházejí na náměstí na oběd. Tu se zamilovalí už je tři roky. Brzy zavolají svým rodičům a řekli jím, že se chtějí vzít.
Už jsou ztracené v lásce a proto se budou dělit stejnou cestu.

 

Št'astný pár vešli do hospodě bez peněz. Ale našt'astni se tam potkali starému přítelu. Od přítele si půjčili dvacet korun, aby si koupili dvě studené prameny.
Vždyt' všichni vědí, že dvě studená piva stojí víc než pouhých decet korun.

Aspoň si chceš koupit takovou břečku, kterou nikdo to nechce. (??)
Ledaže by si někdo koupil takovou břečku, a skutečné muži nepíjí břečku.
(unless someone would buy for themselves a cheap, no good, beer(slop), and real men don't drink cheap beer.
To je další pokus o vtip.

Proč je to..Zvon zvoní každého rána.....misto....každé rána?? Nechápu to vůbec.
Včera jsem si zjisitil, že ke mně ona necítí co k ni cítím já.
Cítím se jako blbec. Hrala si se mnou jako kočka s myší už je to víc než tři roky. Misto toho, že mám hlavu v oblocích, chodím dnes po parku jako slepý muž. Všechno je nohama vzhuru.
Musím si promyslet svým životní plán.
Dnes je zataženo. Hodí se to mé náladu perfectně.
Tak už mě nemiluje. Ted' si nejsem jist, zda je to lépé milovat a láska ztratit, než nikdy nemiloval. Je jasné, že jsem prohrál hru lásku......zas.
Tak to je dnes mé kondice. Vím, že je to hodně patetické.
Poslouchám právě ted' ohromné zvon starého chrámu na druhé straně naše studené hnědé blátivé řeky. Ptám se sám sebe, komu dnes zvoní ten studený litinový zvon.
Možná se zítra barvy vrátí do mého životu, ale dnes je všechno černý a bílý. Nerád jak se cítím. Sedím tu sám, a cítím k mně litost.
Možná ale, misto tu jen sedět jako ubohý tvor, půjdu do farmárovy trhu.
Ano, to udělám. Tam jsou hodně lidí. Nechci dnes být sám. Zítra je také den.

 

Karel Jaromír Erben: Kytice
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
...
KATAPULT: Každé ráno...
Každé ráno sedaj lidi do vozů
Aby se z nich stala brzda provozu
Od počátku dne jim leze na nervy
Kam se hrnou ty ostatní konzervy
...

 

Šel jsem včera do hospody sám, bez peněz. Naštěstí jsem tam potkal starého přítele. Občas se mu tam potkám. Půjčil mi třiset korun, abych si koupili dva Staroprameny. Přítelkyně mě opuštila, a chtěl jsem utopit svůj bidy v pivě. Potom jsem šel domů a plakal jsem jako mimino, když mě bratr slyšel a vešel do mého pokoj.
Ježišmarja Davide?! Kdy se konečně poučíš?
Ale Jonašu, plaču, ona si se mnou jenom hrala tři celé roky jako kočka s hloupé myší. Já jsem takový vůl.
Jonaš říká, ''a co? Myslíš si, že jsi jen hloupá myš? To se mi stalo také. Vzpomínáš si na Anu? Ona mě opustila. Tři měsícy jsem lenošil, a cítil jsem k sobě lítost. Můj stav nebyl dobrý. Myslel jsem si, že bych umřel.
Ale jeden den jsem se vzbudil, a jsem věděl, že všechno bude v pořádku.
Právě ted', bratre, se lituješ sám. Ale časem, tvůj stav se zlepší, a barvy se vrátí do tvého života. Zas budeš zpívat štástně v sprchu.''
Ubohý tvor jen sedí na postelu a dívá se na svůj černý a bílý televizor.