Ústav pro jazyk český, od roku 1993 :cry:. ÚJČ tyto tvary uznává i ve středním rodě (genitiv i akusativ) :cry:. Jaký je tedy správný (původní) tvar genitivu v mužském rodě neživotném? Tak s tím nesouhlasím, slýchám to velmi často. Google také prokazuje opak.
Jak získal mandát? V demokratickém státě může existovat libovolný počet podobných ústavů. Kdokoliv může vydat pravidla českého pravopisu nebo českou mluvnici. Chce to jen maličkost: mít peníze.
"Správné" tvary: Genitiv: jeho (něho), ho - pro mužský (živ. i neživ.) a střední rod Akusativ: jej (něj) - muž. živ i neživ. jeho (něho), ho - muž. živ. (je to vlastně genitiv) je (ně) - stř. rod na něj lze zkrátit: naň Buriánův "on doň" je tedy nesprávný.
Ba ne, v současnosti už je to opravdu jednodušší. Odkazuji na dvě normativní, v současnosti tudíž nejautoritativnější příručky, kde jsou celá paradigmata: 1) Havránek-Jedlička: Česká mluvnice (vydalo Státní pedagogické nakladatelství). Vysokoškolská učebnice pro bohemisty. Ve vydání z roku 1988 je to na stránce 206. 2) Akademická mluvnice češtiny (vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd v roce 1986). Díl 2, stránky 396-7. Cituji z té akademické mluvnice (str. 397, odst. 5): Stojí za povšimnutí, že už tehdy - tj. před dvaceti lety - byly tvary "je" pro akuzativ neuter a tvary na "-ň" pociťovány jako knižní, ba dokonce zastaralé. A o tvaru "něj" akademická mluvnice už tehdy uvádí, že je v mluvených i psaných spisovných projevech zcela běžný. O tvaru "jej" - zejména v genitivu - pak praví, že je téměř knižní, v mluvené řeči neužívaný. Troufám si říct, že od té doby se to posunulo ještě dál. Na názor ÚJČ bych vždycky nespoléhala, ale na Havránka a Jedličku ano - v moderní české gramatice těžko pohledat respektovanější autority. A tady se s nimi navíc shodla i elitní sestava akademiků, o každodenním úzu ani nemluvě. I když je fakt, že na Moravě člověk slýchá "něho" všude tam, kde by v Čechách zaznělo "něj"...
Hele, zdá se mi, že jsem nahadou pichnul do takového vosiho hnizda.. Kde se pouzívají tvary Ho a je, zřejmě zaleží na zde člověk hovoři s kamarady na ulici nebo přednáší před skupinou vědci. Vzpomínám si Jano, že mi nedavno v jednem tvych dopisych řekla, že spravný mluvnice používá je jako tvar jednotliveho středniho rod v akusativnim padě. A ho v jednotlivém mužském rodě. A jak ti učila učitelka o tvarem, s sázitkem v rucimi? :shock: To je pěkný jablko. Myslím si, že si je koupím.
Pro začátečnik jak mi je to nejlepší zkusit použit jen spravné mluvnice. Múžu se učit horové česky později jestli chci. Mezi mnoho tohle je otazka, co mám. Co je rozdil mezi mě a mně. Zni podobné, že ano? Zaleží na padě? Jen jde o napsané česky? ode,u,vedle,blzko mně Divaji se na mě. Na,o,po mně
Well, my daddy was a teacher of Czech, so it was easy for me - we spoke correct Czech at home and I was always a keen reader. About mě and mně - it depends on the case; mě (mne) = genitive + accusative; mně = dative + locative. E.g. beze, vedle, ode mě (genitive); ke mně, o mně (dative).
ok=diky=I had it wrong. Beze,ode mě k,o mně Kamarad přijde ke mně dnes, aby mi dal penize. Rozumím ted proč se tak dobře domluvíš v dvě jazyky. Moje matka take byla učitelka, ve vice zpúsobú než jeden. (more ways than one) Zájmeny jsou trošku složity pro mě. Jsou tak mnoho možnosti. Včera jsme je uviděli, tak ted mluvíme o nich, protože většina z nich chtěji jit s nimi, aby jim dali darky.
Přesněji: ů se píše všude tam, kde bylo kdysi ó (bóh > bůh), ú na začátku slov je původní, ú uprostřed a na konci slov se důsledně změnilo na í nebo ou (majú > mají, mohú > mohou). Pokud by přesto někdo chtěl napsat "mohú, majú, apod.", pak jedině s ú.
Halo Další otazka. :?: Nemůžu uplně pochopit slova taky a také.. Oba znamenaji ´´álso, too´´, že ano? Nerozumíim kdy mám použit jedno misto druheho. Ještě jedno :shock: posledni a minuly??? Minuly noc se jsem nevyspal dobře? Řekla mi to minuly týden? Stojí tam s kamaradem, jsou posledni v radě.? To je posledni čas, že to udělám.? Minuly čas jsme tam šeli spolu? Diky
Taky - spoken Czech, také - correct Czech. Poslední - last Minulý - past Minuly noc se jsem nevyspal dobře? Minulou noc jsem se nevyspal dobře. Řekla mi to minulý týden? Stojí tam s kamaradem, jsou poslední v řadě. To je posledni čas, že to udělám. To je naposledy, co to udělám. Minuly čas jsme tam šeli spolu. Minule jsme tam šli spolu.
Yes, but we use these words in a little different way. The Czech word poslední (= last; po- ~ after; sled ~ sequence, succession) is more biased to English final, ultimate. That's why Czechs tend to use minulý (=past; minout ~ pass) when speaking about the immediate past. The phrase poslední týden sounds a little as the week before the Last Judgement, but it doesn't mean nobody uses it in the English way - it's only less frequent. last (~ past) week = minulý (rarely poslední) týden* × last (~ final) week of holydays = poslední týden prázdnin *On the other hand, minulý týden is usually last (calendar) week and poslední týden is rather last seven days.
thank you guys very much To vysvětli moc. Minulá noc v šest byla naposledy, že jsme byli v tom hospodě u Palackého mostu, tproto nevíme, co se tam stalo po ně. Žena, že stoji před mnou je předposledny v řadě. To smutně znamená, že ja jsem naposledny, protože jsem byl naposledni duše přijít. V minulem stoleti člověk žil jednodušši život. Dnes žijeme v dobu okamzitého komunikace a počítačů, co dělaji všechno. Nedá se říct jistý, která doba je lepší. Je si to ale zbytečný štěžovat. Ten kůn už odešel (asi odběhl) staj. Tohle je tam výraz také? Here we say ˇ´That horse already left the barn´´, meaning, something has already happened, can't change it. Ale je to starý výraz. Podle meho ale nejstarší výrazy jsou nejlepší. Trvají přecházejíci časů.
Víceméně. Přesněji by asi bylo: všude tam, kde se dnes v češtině píše ů a ve slovenštině ô, bylo dříve ó. Ne všechna ó se však změnila na ů, obzvláště ve slovenštině šel vývoj často jinou cestou (sůl × soľ). Slovenské ô je v podstatě obdobou českého uo, které bylo mezistupněm mezi ó a ů. Znak ů vznikl jako zkratka tohoto uo.
V češtině by to byla veliká vzácnost. Dokonce i druhotně vzniklé ó se změnilo na ů. Například po některých předložkách se krátké o na začátku slova prodlužovalo: v oči > v óči > vůči, v obec > v óbec > vůbec.
V koncovkách to až tak velká vzácnost není - viz změna ó na ie (koňóm > koniem, mořóm > mořiem). V kořenech slov už to je méně časté, ale třeba slovo kópa se na slovo kůpa nezměnilo. Opravdovou výjimkou je slovo krósna (> krosna), které prodělalo jinou hláskovou změnu, protože je cizího původu.
Koncovky jsou složitější. Neřekl bych, že koniem vzniklo z koňóm. Z koňóm jistě vzniklo koňům. Tvar koniem (nč. koním) pravděpodobně nemá původní koncovku, je utvořen podle jiného vzoru. Krátké o se po měkké souhlásce změnilo na e (např. vok. dušo! > duše!). Tato změna je prastará (není to česká přehláska). Ale o přehlásce ó > ie (> í) nevím zhola nic. :?
