Já samozřejmě souhlasím a byl bych to i opravil, ale ono tohle není opravování jako když někdo napíše text a pak se v tom podtrhává červenou tužkou... A navíc je Scrimshaw v některých chybách velice vynalézavý, a pokud člověk chce vyznačit naráz, že dané slovo by mělo být jinde a ještě že v něm jsou tři písmenka (na různých místech) špatně, tak jde brzo veškerá pozornost do kélu. Chyby bohužel zanechávám. Občas edituju příspěvek i natřikrát (vesměs opravuju své vlastní chyby v editaci). A navíc ono to takhle není vidět, ale když jsou tam ty kódové značky pro všechny ty úžasné barvičky, tak se ten příspěvek rozroste v editačním okně klidně i na trojnásobek. O editační ergonomii ani nemluvě. Kdykoliv kliknu na nějakou úpravu, tak to současně vylítne na začátek, takže člověk brzo ztratí přehled, co za větu (popravdě někdy i slovo...) opravuje.
Pro příklad uvádím, jak vypadá takový jeden upravený příspěvek v kódu: --------------------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------------------- * it is not necessary to use the pronoun for "dveře" (which is not in fact feminine singular but feminine plural, so "je otevřel") because for this verb it is many time clear that the person does not open anything else. But it is much more common to use the pronoun for the person whom the subject allowed to enter, so it would be "Kněz mu otevřel" - "The priest opened the door for him" ** finally you did not mix word "muž" and "moci" even though their forms were in this case very similar (můžeme x mužem) *** "jejich" is wrong (it should be "svými") and redundant - normally the women do not have someone else's babies Moreover, it is much better to use deminutive "miminky" (from "miminko") because... well.. it is nicer. We tend to use deminutives much more frequently **** ??? ***** vocative from "otec" is "otče" ****** "duch" - "spirit, ghost" "zloduch" - "villain" --------------------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------------------- ---------------------------------------------------------------------------------------------
Na vodě se lodě houpaly proto silné větry, které hlučně foukají v nejhorší bouře, jaká tuto pobřeží vesnice kdy viděla. Foukají jako duchy z podsvětí. Celé vesnice se bojí. Dobrý postřeh, ale vycházejme z toho, že by to Scrimshaw řekl špatně i v angličtině. :lol: A máš pravdu. Napsal jsem 'the sails are already broken'....'it should be the sails are torn and the masts are broken' Plachty malé lodi už jsou potrhané a štěženě jsou zlámené. Z vysoký na kopci se kněz na pohled dívá a bojí se o životy posádek. Je to jako hrozná noční můra. Jak by se toto mohl stát? Všichni se na něj dívá jako vedouci. Cítí Za dveře malé kapli se matky a miminky skrývá a modlí se. Blesk zazáří a slyčí hlučný hrom. Miminky plaká. Vystrašený muž se otec ptá, 'Otče, co můžeme udělat.'' Kněz odpoví, ''Nic Zdenko, nemůžeme udělat nic. Všechno je ted v rukama boži. Jediná věc, kterou můžeme udělat je modlit se za ně.'' Bouře byla tak neočekovaná. Přišla z ničeho tak najednou, bez varování. Kněz se na to už nechci podívat. Může si jen představit, že se to nejhorší chystá stát. Myslí si, 'Jak přežije tuto vesničku tak katastrofe?'' Tato rodiny nemají kam jinam jít. Byl další t'uk u dveře. Sotva jej knež uslyšel. Otevřel dveře a tam stál devětiletý Petr. Pospěš syna. Jdí dál!' Děkuji všem za vychytali z historky všechny blechy. :lol: Byl tam mnoho.
* kvůli - due to, because of proto - that is why ** jaká tuto pobřežní vesnici kdy postihla or jakou tato pobřežní vesnice kdy viděla * nominative: ten velký stěžeň genitive: (bez) toho velkého stěžně zlomit - zlomený zlámat - zlámaný (means the same as "zlomit", is also perfective, but implies a repeated action) ** z vysokého kopce se kněz dívá... - from a high hill the priest watches... na vysokém kopci se kněz dívá... - on a high hill the priest watches... but not *z vysoký na kopci se kněz dívá... - from a high on hill the priest watches *** posádka = staff/crew contains many people but is singular (in plural, it means more crews of more ships) **** it actually happened, so no need for "by" rendering the action to be a speculation ***** matky s miminky - mothers with their babies (preposition, instrumental) matky a miminka - mothers and their babies (conjunction, the same case as the first member) + "miminko" is neuter as "mimino" ****** "tak" in this sense means "to the extent" so it implies another sentence "Bouře byla tak neočekávaná, že se nikdo nestihl schovat" "The tempest was so unexpected (unexpected to the extent) that no one managed to hide" ******* z ničeho nic - out of the blue final comment: Accusatives, accusatives, accusatives - this is now your main problem... you need to learn to discern when you have to use nominative and when accusative, especially with transitive verbs... I am well aware that it is somehow difficult for you as other cases are often introduced with a preposition and in English a similar preposition is often as well, but with accusative (or direct object of transitive verbs), there is often none. So in English "Peter sees John" and "John sees Peter", it is perhaps always the same "John and Peter" but in Czech... no. "Jan" is different in accusative, because it is "Jan-a". You cannot put any word form after a transitive verb (contrary to English)... only those that are accusatives.
Odvážně se vychážím do třidy s těžkimi knižami na zádu. Moc se těším sednout si. Téměř ráno autobus mi zas ujel. Musel jsem běžet, abych jěj stihnul. Řidič autobusový se mi jen smál. To nic. Jsem rád, že jsem vůbec tady. Sedím si a rozhledám se kolem místa. Myslím si, 'Ay, Jana vypadá krásně dnes. Budu se ji snažit dnes přinutit s všimi svými sprvanými odpovědý. Venku, za okna, začíná pršet. Hlučný vítr začíná foukat. Připomíná mi den kdy byl ve své vesnice hrozné bouře. Nechcí už na to myslet. Zkusím na to zapomenout. Noo, jestli to opravdu chceš slyšet, kamarády, řeknu vám na to. Byl to moc hezké ráno ve vesnicí. Všechno bylo normál. Lehké vítr foukal přes země a rybáři vyplou na moři. Zvoní zvonek v kapli na kopci stejně jako zvoní každé ráno. Hrali jsme si bratr a já na pláži a mávali jsme na otec a stryc v jejích lodi v dálce. Najednou se vzduch ochladoval. Byl tehdy, že jsme poprvé slyšel hrom. Ale uslyšeli bychom (býval?) hrom předtím, tak na to jsme si nemysleli nic. Potom z ničeho nic vítr začal foukat jako zlý duch z podsvětí. Maminka nás volala. Sotva bychom ji uslyseli ale uvědomovali jsme si, že byla rozrušená. Obloha byla najednou tmavá. Zvonek zvonil ...... ''Ticho chlapči, přišel učitel.'' Vstáváme a říkámě spolu, ''Dobrý den, pane učitele.'' Odpoví, ''Dobrý den, milé děti. Kdo ví, kdo je Krištof Kolumbus?'' Venku samotářský vlk vykřikoval. To bylo velmí neočekováné. Tak neočkánové, že všichni vykřičili nahlas. Jak se máme učit když je za dveří hladový vlk?, ptám se sám sebe. Děkuji všem za to, že vychytali z historky všechny mouchy. Nemám rád mouchy v mých historkách. :lol:
Odvážně se vychážím do třidy s těžkimi knižami na zádu. Odvážně vcházím do třídy s těžkými knihami na zádech. Moc se těším sednout si. Moc se těším, až si sednu. Téměř ráno autobus mi zas ujel. Ráno mi autobus zase téměř ujel. Musel jsem běžet, abych jěj stihnul. Musel jsem běžet, abych jej stihnul. Řidič autobusový se mi jen smál. Řidič autobusu se mi jen smál. To nic. Jsem rád, že jsem vůbec tady. Sedím si a rozhledám se kolem místa. Sednu si a rozhlížím se kolem sebe. Myslím si, 'Ay, Jana vypadá krásně dnes. Myslím si, "Páni, Jana dnes vypadá krásně. Budu se ji snažit dnes přinutit s všimi svými sprvanými odpovědý. Budu se dnes snažit ohromit ji všemi svými správnými odpověďmi." Venku, za okna, začíná pršet. Venku za okny začíná pršet. Hlučný vítr začíná foukat. Připomíná mi den kdy byl ve své vesnice hrozné bouře. Připomíná mi den, kdy byla v mé vesnici hrozná bouře. Nechci už na to myslet. Zkusím na to zapomenout. Noo, jestli to opravdu chceš slyšet, kamarády, řeknu vám na to. No, jestli to opravdu chcete slyšet, kamarádi, řeknu vám to. Byl to moc hezké ráno ve vesnicí. Všechno bylo normál. Bylo to moc hezké ráno ve vesnici. Všechno bylo normální. Lehké vítr foukal přes země a rybáři vyplou na moři. Mírný vítr foukal přes pevninu a rybáři vyplouvali na moře. Zvoní zvonek v kapli na kopci stejně jako zvoní každé ráno. Zvonek v kapli na kopci zvonil stejně jako zvoní každé ráno. Hrali jsme si bratr a já na pláži a mávali jsme na otec a stryc v jejích lodi v dálce. Bratr a já jsme si hráli na pláži a mávali jsme na otce a strýce v jejich lodi v dálce. Najednou se vzduch ochladoval. Najednou se vzduch ochladil. Byl tehdy, že jsme poprvé slyšel hrom. Tehdy jsme poprvé slyšeli hrom. Ale uslyšeli bychom (býval?) hrom předtím, tak na to jsme si nemysleli nic. Ale kdybychom slyšeli hrom předtím, nemysleli bychom si nic. Potom zničehonic vítr začal foukat jako zlý duch z podsvětí. Maminka nás volala. Sotva bychom ji uslyseli ale uvědomovali jsme si, že byla rozrušená. Sotva bychom ji uslyšeli, ale uvědomovali jsme si, že byla rozrušená. Obloha byla najednou tmavá. Zvonek zvonil ...... ''Ticho chlapči, přišel učitel.'' ''Ticho, chlapci, přišel učitel.'' Vstáváme a říkámě spolu, ''Dobrý den, pane učitele.'' Vstáváme a říkáme společně, ''Dobrý den, pane učiteli.'' Odpoví, ''Dobrý den, milé děti. Kdo ví, kdo je Kryštof Kolumbus?'' Venku samotářský vlk vykřikoval. Venku zavyl samotářský vlk. To bylo velmí neočekováné. To bylo velmi neočekávané. Tak neočkánové, že všichni vykřičili nahlas. Tak neočekávané, že všichni nahlas vykřikli. Jak se máme učit když je za dveří hladový vlk?, ptám se sám sebe. "Jak se máme učit, když je za dveřmi hladový vlk?", ptám se sám sebe. Děkuji všem za to, že vychytali z historky všechny mouchy. Nemám rád mouchy v mých historkách. Nemám rád mouchy ve svých historkách. You are improving a lot, scrimshaw! My congratulations!
Děkuji Jano. To od tebe je milé. Je jané, že mám velký problém se slovosledem a také čas. Sednu si a rozhlížím se kolem sebe. I sit down and look around. Sedím si(already sitting..no motion) a rozhledám se(I will look around?) kolem sebe. Vcházel jsem do třidy, ne vycházel jsem z třidy. To byla hloupá chyba.:shock: No, udělal jsem předtím i nejhloupější chyby. Moc se těšil, abych si sednu. Měl jsem na zadech vše ty těžké knihy. Musel jsem jít pěšky do školy, protože mi řidič autobusu zas ujel. Snažil jsem se jej stihnout, ale jen se mi smál. Moc se mi nelíbí. Je zlý muž. Zvonek v kalpi na kopci zvonil ráno stejně jak zvoni každé ráno. Všechno vypadalo tak normální. Máma byla rozrušená, a začali jsme se bát také. Mohli bychom vědět tátu a strýc v jejích lodi v dálce. Bouře se rychle zhoršil. Vypadali jsme tam na pláži jako bleskosvody a všichni běžěli do kapli. Byla to nedaleko a přišli jsme dřiv, než začal lit. Nikdy nechcete ve svých životech být svědkem takové bouře. Myslím si, že samotný čert udělal té bouře. Rozhledal jsem se kolem sebe kdy najednou jsem na dveře uslyšel túknuti. Kdo by na dveře klepl v tuto hodinu, zeptal jsem sám sebe. 'Kdo je to?' zeptál se. 'Jsem já, tvůj bratr. Otevři, prosím.' 'Podíval jsem se na hodinku, a oddechal jsem.' Otevřel mu, a šel dál do bytu. 'Petr, prosím, musím si pujčit pětistovku.' 'Zdenku, pujčil jsem ti peníze minulý týden. Nejsem bank.' 'Petr, věř mi, vrátím je. Tohle je nouživé.'
Doufám, že jsi byl schopen v televizi najít něco zajímavého. :lol: Aha Nikdy nechtějte být svědky takové bouře, bouře jako nikdo tu nidky neviděl. Neuvědomoval jsem si, že by 'chtít' byl v té větě rozkazovácí. Podíval jsem na hodinky a vzdychal jsem si. Bratr klepá zas na dveře. Mám pocit, že zas bude chtít něco. Otevřel jsem mu a šel dál. 'Petře, prosím, uvěnomuji si, že ti dlužím peníze, ale tohle nálehavé. Jen prosím o pětistovku. To bude dost, a potom ti dám pokoj.'' ''Zdenku, nejsem banku. Kde najdeš práce?'' ''Neboj se bratře. Mám plán. Zaplatím ti všechno, co ti dlužím. Budu to vědět. To ti lžu.'' Půjčil jsem mu penize. Vždyt je konec konců můj bratr, i když je trochu bezohledný. Podíval jsem ho z třetí patře jak vyšel z budovy, a začal tehdy lít. Snažil se dostihnout autobus v koutě, ale ujel mu. Stál tam sám chvíli v dešti a potom začal proti větru běžet. To je dokonalý metafor, myslel jsem si. Po dlouhém dni, moc se těšil, až si sednu. Rozhledoval jsem se a všiml (jsem?), že se všichni na mě dívali. ''A co jde?, Něco se stalo?' Ostatní se mým očím vyhýbali. ''Prosím, někdo mě řict, co je to!'' Sestra řekla, ''Ještě jsi neslyšel špatnou zpravu?'' ''Neslyšel jsem nic.'' 'Byla ráno doma hrozné bouře.'' Vvonek zvoní v kapli na opuštěném kopci. Kdesi v dálce zavyl samotářský vlk. Je možné, že ztratil někdo běhěm bouře také.
Dobrý den Karle. Jak se máš. Potřebuješ tam dnes sluneční brýle? Tady, ano. Minulou noc přišel velká bouře z ničeho nic. Nalil jako z konvy. Nikdy zas nechtej být svědkem takové bouře, bouře jakou tu nikdo nikdy neviděl. To ale není přesně pravdu. Byli tady mnoho horší bouře, ale stejně byla působivá. Neuvědomoval jsem si, že by 'chtít' byl v té větě rozkazovácí. (??) I wasn't aware that the verb ćhtít' was in the imperative in that sentence. Nevím proč se pořád snažím vytvořit těžké věty. :? Bratr zas klepal na dveře, a měl jsem pocit, že něco zas bude chtít. Otevřel jsem mu a on šel dál a vešel se na gauč. ''Co potřebuješ ted' Zdenku?' 'Proč si myslíš, že pořád chci něco?' 'No' 'Jen prosím o tři pětistovku. To mi bude stačit, a dám ti pokoj.' 'Zdenku, nechci, abys mi dal pokoj. Chci, abys vyrostl, pracoval, a být trochu ohledný.' 'Máš pravdu, velký bratře. To budu dělat, slibuji ti, ale zrovna ted', potřebuji ty peníze, je to nálehavé. Jsem uplně bez peněž, a nemám kam jinam jít.' 'Řekni mi Zdenku, o co jde?'...ale marně. Pozoroval jsem ho chvíli. Už spal. Chudak. Zouval jsem mu boty a zapnul jsem světlo. Šel jsem schodech nahorů k ložnici.' Autobusové stanice je na rohu na v koutě. Na opuštěném kopci zavyl samotářský vlk. On také hledá lasku.
* "zout se" or "zout někoho" past tense: zul jsem (se) zul jsi (se) on (se) zul, ona (se) zula, ono (se) zulo zuli jsme se zuli jste se oni se zuli future tense: zuji (se) zuješ (se) on, ona, ono (se) zuje zujeme (se) zujete (se) oni, ony, ona (se) zují for present tense use the dublet "zouvat (se)" zouvám (se) zouváš (se) zouvá (se) zouváme (se) zouváte (se) zouvají (se) similar double is "vyzout se, vyzouvat se"
Dobré jitro. Začíná to heská středa. Měl by to fantastický den be ztrapisu. To všem přeji. Ale nějaké moudrý muž jednou řekl, 'Nechval den přeed večeřem.' Tady není polojasno, zataženo, ani oblačno. Je to jasná obloha bez ani mraček. Ale v odpoledne, kdy země se oteplí, a slunce je zas král oblohy, budou mnoho mraků a pravděpodobně déšt'. Mám rád když měsic panovuje nad noci, a přijemné větřeky fouká přes jezero a žpivají nám zpívají. Vřera lilo jako z konve hodinu. Proto je všechno dnes čerstvé a zelené. Byly tady mnoho horší bouře, ale tahle stejně byla dost působivé. Neuvědomovil si, že by sloveso 'chtít' mohl být v rozkazovácím způsobu. Zdá se mi nemožné, žádat, že někdo chtít něco. Jak pořád říkám, mluvnice není můj silná stranka. Bratr zaklepal dvákrát, t'uk, t'uk. 'Dovol si, abych vešel, Petře. Je to naláhavé :lol: . Ana mě vyhodil. Nemám kam jinam jít.' Otevřel jsem mu. ˇZdenku, kdy vyrosteš? Ptám se mu.' Víš, že tě miluji, že jsi můj bratr, že jsi můj krev, a že, slibil jsem maminku, že se o tě postaral, ale nemusíš pokračovat být tak neohleduplný.' Tohle je třetí čas tento měsíc.' 'Já vím, Petře, máš pravdu. Myslíš si, že by maminka v mě zklamaná?' 'Nemyslím si, že by zklamená, ale určitě by chtěl, abys vyrostl.' 'Jsi příliš starý jít každou noc do hospody. Máš zodpovědnosti. Je doma, šestíměsicy mimino pro smilování boži. Myslíš si, že je to fér, že Anna je doma každou noc sáma, když piješ v hospodě se svými strížlivymi přately.' Áy, Petře, co jsem udělal se svůj život. Jsem byl tak slepý. Už nechci být ten vůl, co jsem byl celý život. Zítra uvidíš nový muž, slibuji ti.' Zouvá si boty a lehne si na gauč. Tohle bude minulý čas, Petře. Omlouvám se, že jsem byl jako zimnice.' 'Nejsi jako zimnice. Jsi můj mladší bratr, a vím, že můžeš udělat líp.' Jdu po schodech nahoru do ložnice. Mám za sebou dlouhý den a zítra také bude dlouhý den. Pavla už spí. Žuju se a rychle usnu.
* ptám se ho (jí, jich,...) (genitive) říkám mu (jí, jim,...) (dative) ** slíbil jsem mamince (dative) ujistil jsem maminku (accusative) *** jsi dost starý = už bys měl mít dost rozumu **** střízlivý = sober opilý = podnapilý = drunken ***** já jsem byl = byl jsem
Ahoj ze země, které objevil dávno Krištof Kolumbus. Blésk, hrom, vítr, déšt', další bouře je venku. Je hezký období dešti tento rok. Prší téměř každé odpoledne. Kachny jsou št'astné na své jezerem. Žáby kuňkají jako sbor. Všěchno js v zemi v pořádku. Už slunce se zas snaží svítit. Určitě bude další baravná duha a hezké západ slunce. Zítra mí být také fantastický den. Nemám žádný důvod myslet jinak. Bal jsem se, že by mi to říct. Nebylo to přesně neočekávané. Tak už se mnou nechce chodit. Řekla mi, že se s ní zacházeli špatně. Že jsem jí nevolal, když jsem jí řekl, že bych jí zavolal, že už nikdy neděláme zábavní věci, že jsem nemotivovaný, a že si nemyslí, že se změním. To mě bolil až do srdce. Ale možná má pravdu. Musím přemyslet chvíli na její slova. Rád sedím venku v noci pod střechou, když netopýry a měsíc panuji nad zemí. Anně se to také libívála.?? Ale už ne. Myslí si, že je čas, aby šla dál. Nebojte se, kamarádi. Nějak to přežiji. Nevím jak, ale není to poprvé, že jsem prohral na hru lásky. Ale vezme s ni čast mé srdce. Jak přijemné vánky foukají přes jezero a alka v mlhu truchlivě zpívá, myslím si, že zítra je taký den.
Doufám že s tím počasím máš pravdu. Můj bratr včera večer přistál v Miami, tak snad bude počasí dobré. Ale let z Atlanty měl 100 minut zpoždění.
Prvni věc, který si tvůj bratr bude myslet, kdy vyjde z letište je, 'Pane, je to horko.', ledaže prší, nebo bouře je alespon někdo blízko. Srpen je obvykle to nejhorší dobu leta. Jmenuji se 'Pesovy dny leta' (dog days of summer) To není dobrý překlad. Přeji si, abych ji vzal na ty vikendový cesty, o které pořád mluvila. Zřejmě má pravdu. Vypadám nemotivovaně. Považoval jsem ji za samozřejme, a ted' jsem sám, protože jsem byl sobec. Libívalo se jí sedět se mnou noci pod střichou v zahradě a slyšet sbor divoké zvířata kolem jezera. Líbívalo se nám vzbudit se brzy vikendy a chodit kolem jezera, před svítání, abychom v husté mlhu mohli poslouchat truchlivou pise ň alky. Ona mě opustila ale ještě mám svůj nejdůvěřý přítel, král. Našel jsem ho když byl štěně. Šel někam nazdařbůh v lese. Následoval mě domů. On je můj neustále společník. Děláme všechno společně. Rád zvláště chodí se mnou na ryby. Sedí trpělivě a tiše ve veslici. Aspoń on má rád můj společnost. Neštěká, nestěžuje si, jen tam sedi a dívá se do mlhy. Někdy jsem zvědav, na co myslí. 'Krále, spolehlivý přítel, co budeme chytit dnes?' 'Vypadám štástně'. Je to první den zbytek zaše životy. Vidím pro nás veliké věci. Vydámě se odvážně do budoucnosti, jo?
* někdo = somebody někde = somewhere ** líbívalo - not very common, but correct :!: *** důvěřivý, nejdůvěřivější = confident, the most confident věrný, nejvěrnější = loyal, the most loyal
Karle, ahoj, a děkujui za pisníčky. První věc, kterou jeho bratr myslel, jsem si jisty, byl, 'Pane, to je horko.' Neuvědomoval jsem si, že sloveso 'pomyslet' je druhý půl páru 'myslet..pomyslet'. I thought the only way to form future of that is 'Bude myslet.' Pomyslím na to ráno. Ted' bych raději spal. Prožijeme právě ted' dny, kterým se říkáme 'Letní psí dny.' Nevím přesně, co to znamená, ale představa, že mám v hlavě je, že dny jsou tak horké, že jediná věc, že jediná věc, ktreou psí chtějí udělat je ležet na přístřešku a lapat po dechu. Možná to není skutečný úmysl, ale pro mě jde. That sentence is really broken up. I don't know exactly what it means, but the image I have in mind is that the days are so hot, that the only things dogs want to to is lay on the porch and pant. Would that be phrased differently in Czech? Považoval jsem ji jeji blízkost a to byl hrozná chyba. Krutě mě opustila a zas jsem sám, jako ubohé ztracené duše hluboko v lese. Nějak tuhle katastrofu přežiju, a vyjdu na druhé stranu lepši muž.(and I will come out on the other side a better man?) Mám u pasu nevěřnějši přítel, jaký jsem kdy měl. Můj stále společník. On mě nikdy neodpouští. 'Je to ty a já králi, proti krutýmu světu.' 'Neboj'me se ale, dnes je první den zbytku naše života. Vidím pro nas jen veliké věci, vydáme-li se do neznamé odvažně. Here I put the adverb far from the verb, but it is the 'boldly' that I am trying to stress.
+ literary is "děkuji", the form "děkuju" is colloquial generally I don't correct this colloquial form because the correct/literary form is slightly bookish * here it would be probably better to express the future by "Budu na to myslet (až) ráno", even better "budu o tom přemýšlet (až) ráno" or "promyslím si to (až) ráno" 8) on the contrary: "ráno na to ani nepomyslím" but "ráno na to raději nebudu myslet" ** kterým se říká = kterým říkáme *** the image I have in mind is představa, kterou mám v hlavě, je, that the days are so hot, že dny jsou tak horké, that the only things dogs want to do že jediná věc, kterou chtějí psi dělat, is lay on the porch and pant je ležet na verandě a lapat po dechu **** I am not sure, what you wanted to say: považoval jsem její blízkost za danou = I considered her intimacy for given ***** dnes je první den zbytku našeho života = today is the first day of the rest of our life ****** vydat se do neznáma: neznámo = the unknown, used only in idioms: vydat se do neznáma, pustit se do neznáma, výlet do neznáma, zmizet v neznámu
